• Korejské demilitarizované pásmo

    Datum: 30. 8. 2014 | Kategorie: Asie, Cestování, Korea | Komentářů: 0

    Během cest po Jižní Koreji jsem se dostal i do demilitarizovaného pásma (DMZ). Byl to natolik zajímavý zážitek, že jsem se rozhodl napsat tento článek.

    Korejské demilitarizované pásmo

    Korejské demilitarizované pásmo. Zdroj: Wikipedia

    DMZ je přímý výsledek Korejské války, která trvala od roku 1950 do roku 1953 a během níž přišlo o život více než milión lidí. Ve zkratce Korejská válka probíhala takto: po druhé světové válce došlo k osvobození Koreje od nadvlády Japonska. Korea byla na severu osvobozena Sovětským svazem, na jihu USA. To vedlo k jejímu následnému rozdělení na komunistický sever a demokratický jih. Vojska USA následně jižní Koreu opustila, což dodalo sebevědomí severokorejskému vůdci Kim Ir-senovi, který se rozhodl pro invazi. Během dvou měsíců byla jihokorejská vojska zatlačena komunisty až na jih k městu Pusan. Poté se do konfliktu vložilo 21 zemí ze Spojených národů, jejichž vojska se vylodila zhruba uprostřed Korejského poloostrova, čímž severokorejskou armádu odřízla a ta byla následně donucena se stáhnout zpět hluboko na sever. Nakonec se do konfliktu vložila Čína, která na poloostrov poslala „dobrovolnickou armádu“. Boje se ustálily na rovnoběžce 38° severní šířky a došlo k podpisu příměří, na základě něhož bylo vytvořeno demilitarizované pásmo. DMZ je pásmo rozkládající se dva kilometry jižně a severně podél hranice mezi státy. Uvnitř tohoto pásma nesmí být žádné vojenské jednotky, slouží tedy jako jakási nárazníková zóna. Avšak jižně a severně od tohoto pásma se nachází nejmilitarizovanější oblast na celém světě, hlídaná desítkami tisíc vojáků.

    Příjemnou věcí na tomto výletu bylo, že mě cestovní kancelář vyzvedla přímo u mého hotelu. Poté jsme se autobusem vydali do DMZ, které se nachází pouhých cca 60 km severně od Soulu, proto cesta nezabrala ani hodinu.

    Již během cesty po dálnici jsem si nemohl nevšimnout ostnatých drátů a vojenských hlídek rozmístěných cca každých 200 metrů podél dálnice. Po několika desítkách minut jsme dojeli do parku Imjingak, který byl postaven pro útěchu těch, kteří byli rozděleni od svých rodin či přátel. V parku se nachází např. Zvon svobody (Liberty bell), Most svobody (Bridge of Freedom), který dříve spojoval jih a sever pomocí železnice. Je zde možno i vidět stužky připnuté na plotu s ostnatým drátem. Nejsem si jist (průvodkyně s námi na toto místo nešla), ale pravděpodobně se jedná o vyjádření naděje na znovusjednocení nebo o vzkazy pro své blízké, kteří jsou na severu.

    IMG_8489m1 IMG_8520 IMG_8510 IMG_8500

    Po krátké zastávce v parku jsme dorazili k vojenskému stanovišti se zátarasy. Jeden voják nastoupil do autobusu a každý cestující mu musel předložit svůj pas. Spíše se jednalo o formalitu, neboť voják pasy nijak podrobně nezkoumal. Poté jsme dostali povolení vjet do tzv. „civilian control area“ (civilní kontrolní oblast). Od průvodkyně jsem se dozvěděl, proč tato oblast existuje. V roce 1953 došlo k uzavření příměří mezi Severní Koreou, Čínou a Spojenými národy, avšak Jižní Korea toto příměří odmítla podepsat. Proto jižní část DMZ není kontrolována Jižní Koreou, nýbrž Spojenými národy (United Nations Command). Jižní Korea tedy vytvořila ještě jedno pásmo, právě tuto „civilní kontrolní oblast“, nad kterou má plnou kontrolu. Poté jsme dále pokračovali k třetímu infiltračnímu tunelu. Cestou jsme projížděli okolo vojenské základny, vedle silnice byly cedule s nápisem „miny“.

    Joint Security Area. Zdroj: Wikipedia

    Joint Security Area. Zdroj: Wikipedia

    Před návštěvou tunelu jsme nejdříve zamířili do protilehlého muzea, kde bylo možno vidět zbraně a miny, které byly používány během Korejské války. Zajímavý byl model Joint Security Area (JSA, společná bezpečnostní oblast). Jedná se o oblast, kde se nachází několik domků, kterými prochází hranice. V těchto domcích dochází k oficiálním setkáním mezi vládami obou zemí, když je potřeba o něčem jednat. Je to jediná oblast v DMZ, kde se nachází vojáci. Právě proto, že zde proti sobě stojí severokorejští vojáci a vojáci Spojených národů, má tato oblast velmi zvláštní napjatou atmosféru. Bohužel jsem se tam nedostal, neboť je o návštěvu této oblasti velký zájem ze strany turistů a je třeba si zarezervovat místo alespoň týden předem. Atmosféru v JSA ilustruje toto video. Před opuštěním muzea jsme ještě zhlédli krátký film o válce a následně se přesunuli do třetího infiltračního tunelu (taktéž nazývaného jako „třetí tunel agrese“).

    IMG_8536 IMG_8533 IMG_8528

    IMG_8541Třetí infiltrační tunel byl vytvořen severokorejskou armádou pro případnou invazi Jižní Koreje. Doposud byly objeveny čtyři tunely, některé z nich náhodou, tento třetí tunel díky informacím od přeběhlíka ze Severní Koreje. Ve skutečnosti jich však možná existuje více (podle některých odhadů až dvacet). Tunel byl následně zablokován třemi betonovými zdmi. Jako návštěvníci jsme se po ujití 623 metrů dostali až ke třetí blokádě, před kterou se nachází ostnatý drát a skrz jejíž okénko jsme mohli zahlédnout i druhou blokádu. V tomto místě jsem se nacházel pouhých 170 metrů od Severní Koreje. V tunelu je bohužel zakázáno focení.

    Třetí zastávkou při cestě po DMZ byla observatoř Dora, odkud je možno pomocí dalekohledů sledovat DMZ. Bohužel toho dne byla mlha (údajně je to celkem běžné a pouze cca 70 dnů v roce je jasné počasí), takže toho příliš vidět nebylo. Za dobrého počasí by měla být vidět severokorejská propagandistická vesnice a 160 metrů vysoká vlajka.

    IMG_8553crop IMG_8543a IMG_8543

    Poslední zastávkou tohoto výletu byla mezinárodní železniční stanice Dorasan, postavená na samotné hranici DMZ. Po případném sjednocení Korejí bude možné z této stanice cestovat dále na sever, například do Pchjong-jangu za pouhých 1,5 hodiny. Stanice je na to připravena, nachází se zde například nástupiště s nápisem „Směr Pchjong-jang“. Nyní ovšem přijíždějí z jihu pouze dva vlaky denně a nikam dál nepokračují. Tato stanice tak symbolizuje naději na budoucí sjednocení. Po jejím dokončení v roce 2002 stanici navštívil i prezident USA George Bush, který zde napsal: „Nechť tato železnice spojí korejské rodiny.“

    IMG_8576 IMG_8578 IMG_8579 IMG_8597

    Zajímavosti

    • Základní vojenská služba v Jižní Koreji trvá 2 roky.
    • Původně se mohli vojáci obou stran volně pohybovat po JSA. To se změnilo poté, co severokorejští vojáci zavraždili sekerami dva Američany, kteří zde káceli strom, který bránil ve výhledu. Nyní je tedy i v JSA vyznačena hranice.
    • Jihokorejští vojáci v JSA stojí v postoji taekwondo se zaťatými pěstmi, aby zastrašili protistranu. Zároveň mají vždy nasazeny sluneční brýle pro zabránění očního kontaktu s protistranou, neboť v minulosti došlo k mnoha konfliktům.
    • V JSA sídlí Dozorčí komise neutrálních států, která dohlíží na dodržování příměří. Jejím členem bylo i Československo, avšak po jeho rozpadu nedala Severní Korea souhlas, aby zde pokračovala Česká republika.
    • Vedle JSA se nachází „Most, odkud není návratu“ (Bridge of No Return). Tímto mostem prochází demarkační linie a docházelo zde k výměnám válečných vězňů. Vězni si mohli sami zvolit, zda tento most překročí a poté již toto rozhodnutí nemohli vzít zpět.
    • Po vytvoření hranice v JSA přišla Severní Korea o přístupovou cestu, neboť výše zmíněným mostem prochází hranice. Proto během 72 hodin vytvořila nový most, který se nazývá „Most 72 hodin“.
    • Severní Korea vedle modrých domků v JSA postavila ještě jeden šedý domek, který nazvala „Rekreační pokoj severokorejské lidové armády“ (KPA Recreation Room). Ve skutečnosti, když dochází ke schůzkám mezi zeměmi v modrém domku, severokorejští vojáci jdou do šedého domku, otevřou záclony a dělají na účastníky setkání neslušná gesta. Proto se tomuto domku přezdívá „Dům opic“ (the Monkey House).
    • V DMZ se nacházejí dvě vesnice, jedna na severní straně a druhá na jižní. Vesnice na severu je pouze „Potěmkinova“, nikdo v ní ve skutečnosti nebydlí, domy nemají skla v oknech apod. Jižní vesnice je obydlená a aby vláda nalákala lidi bydlet v takto nebezpečné oblasti, dala jim několik výhod. Obyvatelé této vesnice například nemusí platit daně, účastnit se povinné vojenské služby apod. Po jedenácté hodině večerní zde platí zákaz vycházení.
    • Vlajka v severokorejské propagandistické vesnici. Zdroj: Wikipedia

      Vlajka v severokorejské propagandistické vesnici. Zdroj: Wikipedia

      Jižní Korea ve své vesnici v DMZ v roce 1980 postavila 98,4 metrů vysokou vlajku. To si Severní Korea nemohla nechat líbit a ve své propagandistické vesnici postavila vlajku vysokou 160 metrů. Samotná vlajka váží 270 kg a za deštivého počasí musí být sundána, jinak by se vahou roztrhla. Jižní Korea poté v této „vlajkové válce“ nepokračovala.

    • V lednu tohoto roku došla Komise pro vyšetřování lidských práv v Korejské lidově demokratické republice ustavená Spojenými národy k závěru, že v této zemi dochází k porušování lidských práv. Režim v Severní Koreji je nesrovnatelný s tím, který vládl u nás před rokem 1989. V Severní Koreji je každý aspekt života kontrolován vládou. Lidé nesmí bez povolení svobodně cestovat ani do jiné části země. Již od malička dochází k vymývání mozků. Každá rodina musí mít doma obrazy Kim Čong-ila a Kim Ir-sena. Korejská strana práce rozhoduje o tom, kde budete bydlet, jakou práci budete vykonávat a s kým můžete uzavřít sňatek.
    • Na severokorejských webových stránkách se můžete podívat na fotografie a dočíst se o aktivitách velkého vůdce Kim Čong-una, například Kim Čong-un vede testy taktických raket, Kim Čong-un dává rady ve strojírně nebo Kim Čong-un dává rady v továrně na lubrikanty.
  • Legalizace dokumentů na Tchaj-wanu

    Datum: 27. 8. 2014 | Kategorie: Nezařazené, Studium, Tchaj-wan | Komentářů: 0

    Po získání diplomu z univerzity na Tchaj-wanu jsem se rozhodl si jej nechat společně s transkriptem legalizovat, abych měl důkaz od českých úřadů o jeho platnosti. Zde nabízím návod, jak na to.

    1. Nejdříve je potřeba vzít kopii diplomu, popřípadě transkriptu k notáři a nechat si je ověřit na počkání. Já jsem využil služeb H.B. Lin Notary Public Office v Taipei. Notář umí anglicky, je lepší si s ním nejdříve sjednat schůzku pomocí e-mailu. Je třeba si s sebou vzít pas a ARC. Poplatek: 750 NT za anglickou kopii.
    2. Ověřené kopie vezměte na BOCA (Bureau of Consular Affairs). Jedná se o místo, kde jsem třeba žádal i o ARC, takže nevím, zda se dá toto ověření udělat třeba i v Kaohsiungu. Vyřízení trvá dva pracovní dny. Poplatek: 400 NT za každý dokument (i přesto, že se jednalo o kopii, brali to jako originál, asi proto, že ověřují razítko notáře, které bylo originální na kopii dokumentu).
    3. Dokumenty ověřené notářem a BOCA vezměte do České ekonomické a kulturní kanceláře v Taipei. Je potřeba si předem domluvit schůzku pomocí emailu, ověření je na počkání. Poplatek: 22 € za dokument, platí se v bance v NT.

    Výsledek:

    Legalizovaný dokument

    Poznámka: legalizace neznamená, že je titul uznán v ČR. Titul je uznán až po nostrifikaci, ale pokud člověk nechce studovat Ph.D., mít titul v občance nebo pracovat pro stát, tak si myslím, že to není potřeba. Ale pro případnou nostrifikaci je právě třeba mít legalizovaný diplom a transkript.

  • 兩年在台灣

    Datum: 24. 6. 2013 | Kategorie: Studium, Tchaj-wan | Komentářů: 0

    我已經住在台灣兩年了,所以決定寫這篇文章。我的中文還沒學的很好,所以文章一定有很多錯的地方,但是我希望大部分你們都看得懂。

    2011年我得到台灣獎學金,所以來台灣讀書。第一年我在成功大學的華語中心學中文。那個時候我就開始學【B班】,得自己學課本的幾課,所以壓力很大。我也沒想到大部分的老師不會說英文,害我更緊張,因為那個時候我只會說【你好】,【再見】還有【謝謝】。我也很擔心我的成績,因為如果不到80分我就不能領獎學金了。後來我發現得到80分不難。2012我為了領獎學金還得參加中文叫做【TOCFL】的測驗。這個測驗有很多我那個時候還沒學的生詞,所以得自己學。參加了這個測驗,我還得學中文好幾個月,所以覺得完全沒道理。

    在華語中心我的中文真的進步了,我學了幾個月,就可以跟女友的家人說中文。我不喜歡在這個華語中心每個學期都是不一樣的老師,所以得習慣不一樣的人跟他的教法。最糟糕的事是一個學期差不多有三個月,我得學四個學期,所以夏天不能回國。這樣我有【囚犯】的感覺。決定這件事的人真是個混蛋。

    去年九月我搬家來台北學台灣大學。我一搬家了就有很大的壓力。在華語中心有人告訴我只要在台北給入出國及移民署看我的台大學生證,他們就給我新的居留證。我原來需要新的簽證,才可以申請新的居留證。原因是我要上不一樣的大學。我覺得真奇怪,台灣政府願意給我獎學金,為什麼還要申請新的簽證?台灣是超官僚的國家。這樣我只有一個禮拜申請簽證跟居留證。申請簽證真不容易,需要很多文件還有健康檢查。我的女朋友幫了我很多忙,所以成功了。

    在台大我學資訊工程系。習慣台大也真不容易,因為台灣的教育跟歐洲的非常不一樣。在捷克我有很年輕的指導教授。我可以自己選論文的題目,然後在家自己做。在資訊工程系每個學生都有自己的實驗室。在實驗室學生得做教授叫他們做的事。每個禮拜實驗室的學生和教授見面,告訴教授做了什麼。連夏天都得見面。跟捷克完全不一樣,捷克學生不但沒有實驗室,而且夏天可以放假。

    找指導教授對我不容易,因為我沒知道多少教授。我先跟教我的教授聯絡,但是他們好像不太願意幫我。後來我決定發郵件給別的教授。我寄了六封郵件。四個教授都沒回答,一個說他不要新的學生,一位說可以跟我見面。現在這一位跟我見面的教授,是我的指導教授,我的實驗室是軟體工程的。雖然他看起來很嚴格,但是對我很好,讓我夏天回國。實驗室的同學也很好,所以我現在很高興。說不定我明年會在台大畢業!

    我知道台灣人很喜歡外國人,政府鼓勵外國學生來台灣讀書。我覺得這樣很好,但是台灣的大學應該為了減輕外國學生的壓力想辦法怎麼幫幫他們。比如說在我的捷克大學有【Buddy System】。外國學生可以去那裡跟捷克學生交朋友,然後有了問題捷克學生幫他們。

    這禮拜天我總算要回國放假了。。。

  • Další rok strávený na Tchaj-wanu je za mnou

    Datum: 20. 6. 2013 | Kategorie: Studium, Tchaj-wan | Komentářů: 0

    Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat další článek o svém životě na Tchaj-wanu.

    Tchaj-pej

    Tchaj-pej

    Minulý rok v září jsem dokončil své roční studium čínštiny na Cheng Kung University na jihu Tchaj-wanu. Bylo dokonce potřeba si vyjednat, abych mohl skončit dřív, jinak bych ani neměl čas na přestěhování na sever do Tchaj-peje. Jednalo se o neuvěřitelně stresující období. Kvůli chybným informacím, které jsem získal od úřednic v centru čínštiny, jsem si málem nestihnul prodloužit povolení k pobytu. Zatímco tato úřednice mi sdělila, že postačí, abych v Tchaj-peji ukázal studentskou kartičku z nové školy a pobyt mi bude prodloužen, ve skutečnosti jsem musel znovu projít celým řízením k získání víza. Najednou jsem měl pouze několik dní k sehnání potřebných dokumentů, například podrobných zdravotních testů či ověřeného bakalářského diplomu z ČR. Přišlo mi to tak neuvěřitelné, že jsem na úřednici na imigračním úřadu pěkně vyjel, i když ona samozřejmě za nic nemohla. Na Tchaj-wanu na jednu stranu policii nevadí, když přímo před jejich očima někdo projede na červenou, na druhou stranu je to neuvěřitelně byrokratická země se spoustou příkazů, zákazů, deadlinů a podobně. Nakonec jsem naštěstí díky pomoci přítelkyně všemi těmito peripetiemi úspěšně prošel a vízum získal. Bez jakýchkoli prázdnin jsem pak rovnou začal inženýrské studium informatiky na National Taiwan University (NTU).

    Kampus National Taiwan University

    Kampus National Taiwan University

    NTU je údajně nejlepší univerzita na Tchaj-wanu a v Číně, podle některých srovnání pak 15. v Asii a 80. na světě. Když jsem se na ni hlásil, tak jsem tato fakta vůbec nevěděl a jediným mým kritériem byla informace, že univerzita nabízí některé předměty v angličtině.

    Na nové univerzitě bohužel došlo k řadě dalších zklamání. Zatímco své bakalářské studium v Hradci Králové jsem si vyloženě užíval, zde jsem si začal připadat, že jsem zpět na střední škole. Žádná cvičení, kde bychom mohli v praxi vyzkoušet to, co jsme se naučili v přednáškách. Místo toho pouze tříhodinové (!!!) přednášky, kdy často musíte sedět v nechutných a naprosto neergonomických plastových lavicích, kde židle a lavice jsou spojeny v jeden kus, takže si prostě nemůžete židli přisnout blíž / dál. V mnoha předmětech je potřeba číst celou řadu odborných článků v angličtině, o kterých následně diskutujeme. Praktické dovednosti se tak můžete naučit jedině sami při práci na projektech.

    Mrakodrap Taipei 101

    Mrakodrap Taipei 101

    Jak z výše uvedeného vyplývá, systém tu funguje naprosto odlišný od toho, který známe v Česku. Přednášky vykládá profesor a každý předmět má vždy alespoň 2 učitelské asistenty, kterými můžou být studenti Ph.D., nebo dokonce jen inženýrského studia, kteří v minulosti v daném předmětu excelovali. Bláhově jsem se domníval, že tito asistenti budou ochotně studentům pomáhat. Z tohoto jsem opět velice rychle vystřízlivěl, když na dotaz, jak spočítat soustavu nelineárních rovnic o pěti neznámých, jsem dostal odpověď, co že na tom nechápu a že je to jednoduché. Když jsem nakonec tyto rovnice sám přece jen v noci před dnem odevzdání úkolu vyřešil, tak jsem stejně za naprosto správný výsledek dostal asi o 3 stupně sníženou známku za to, že moje výpočty jsou nepřehledné a plné škrtanců. To už jsem nevydržel a stěžoval jsem si u profesora. Nejen, že tu jde o princip, ale také mi šlo o peníze. Jakmile bych měl za semestr průměr méně než 80 %, přišel bych o měsíční stipendium. Nakonec jsem tedy dostal známku jen o 1 stupeň sníženou, což i tak je absurdní, ale dále jsem to neřešil. Celkově tedy platí: čím níže postavená osoba, tím arogantnější. Zajímavé je, že tento úkol nebyl z matematiky, ale z robotiky. Často tu studenti dostávají za domácí úkol věci, které studenti v ČR dělají třeba jako bakalářskou práci.

    Další věc, kterou jsem velmi dlouho nedokázal pochopit, je, že studenti tu jsou zařazeni do laboratoří. Zároveň je potřeba do konce druhého semestru najít si „advisora“ (tedy něco jako vedoucího diplomové práce). Toto jsem měl velmi ztížené, neboť tu znám jen velmi málo učitelů a přišlo mi divné, abych žádal učitele, který mě na nic neučil, aby se stál mým školitelem. Nakonec mi ale nezbylo nic jiného, než kontaktovat učitele, které neznám. Problém je, že tchaj-wanští profesoři často vůbec neodpovídají na emaily. Nakonec jsem naštěstí na 6 emailů dostal jednu pozitivní odpověď, a tak mám nyní konečně školitele a jsem členem laboratoře, věnující se softwarovému inženýrství.

    Moje laboratoř

    Moje laboratoř

    V laboratoři mám svůj stůl a počítač. Jsem tu s dalšími několika tchaj-wanskými studenty a pracuji zde na úkolech, které mi školitel zadá. Je to tu dobrá parta, studenti mě přijali dobře a mají zájem si se mnou třeba procvičit svoji angličtinu. Každý týden se pak všichni studenti laboratoře scházejí s profesorem a mají prezentaci na téma, které jim bylo zadáno. Bohužel tento profesor velmi rád každých několik vteřin člověka přerušuje a dává mu nejrůznější dotazy, popřípadě vytýká, že máte někde překlep, špatně uvozovky, chybí číslo stránky apod. I když se na takovou prezentaci perfektně připravíte, profesor vám vždy vytkne nějakou tu chybu a dozvíte se, že se musíte více snažit. Řekl bych, že je to obecný přístup Tchaj-wanců: již od narození zde neustále slyšíte, že se musíte více snažit a prakticky vše, co děláte, je špatně. Je potřeba si na to zvyknout, i když je to velmi těžké. Jsem z toho občas zklamaný, že nikdo neocení práci, kterou jsem udělal. Jinak však tyto řeči o snažení ignoruji, protože bych se z toho musel zbláznit. Zato moji spolužáci mají z tohoto profesora velký strach a všiml jsem si, že se jim při rozhovoru s ním třeba i třesou ruce. Schůzky laboratoří probíhají i během léta. Naštěstí jsem si u profesora vyjednal výjimku a mohu na prázdniny odjet do ČR, avšak zadá mi prý hodně práce. Už se opravdu nemohu dočkat. Na druhou stranu profesor je rád, že má v laboratoři prvního cizince. Dokonce se mě ptal na mou finanční situaci a nabídl případnou pomoc. Kromě stipendia mě finančně výrazně podporují rodiče, takže naštěstí žádnou takovou pomoc nepotřebuji. Je vidět, že profesor má zkušenosti se studiem v zahraničí a jaké problémy to obnáší, to na něm velmi oceňuji a děkuji mu za to.

    Se spolužáky z čínštiny

    Se spolužáky z čínštiny

    Během druhého semestru jsem pokračoval i ve studiu čínštiny. Moje čínština se stále nedá označit za plynnou, avšak už si dokážu popovídat s přítelkyní, její rodinou či kamarády v čínštině. Velmi se to hodí v situacích, kdy mluvím s člověkem, který neumí anglicky. Jsem tak mnohem nezávislejší a život je tak prostě o něco jednodušší.

    Při studiu jsem spolupracoval se studenty ze všech kontinentů (kromě Antarktidy :-) ). Je to velmi cenná zkušenost, když můžete sledovat rozdíly v myšlení jednotlivých národů.

    Jak vidíte, studium na Tchaj-wanu je o dost tvrdší zkušenost, než v České republice. Pokud bych toto věděl dřív, těžko říct, zda bych do toho šel.  Teď už jsem ale rozhodnut, že po veškerém prožitém stresu to tu dotáhnu do konce. Nyní se již nejvíce těším na návrat do Česka po skoro dvou letech.

  • Video o školním projektu

    Datum: 13. 6. 2013 | Kategorie: Nezařazené, Počítače, Software | Komentářů: 0

    Zde nabízím ke zhlédnutí video, které jsme vytvořili k našemu projektu z umělé inteligence společně s Jordáncem Mohammadem a Francouzem Olivierem. Jedná se o mobilní aplikaci, která automaticky na základě pozice uživatele provádí některé akce. Například si můžete nastavit, že chcete vypnout zvuky, jakmile přijdete do školy či do práce. Nejedná se o úplně originální myšlenku, ale jednalo se jen o měsíční projekt, docela mě to bavilo a aplikaci dnes aktivně ve svém mobilu používám.

    Více informací o aplikaci a odkaz k jejímu stažení naleznete zde.