Archiv: Březen 2010

  • Opice, kulečník, moře, vlasy, bowling

    Datum: 21. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

    Výlet na opičí horu

    Před dvěma týdny v neděli jsme si udělali výlet na „opičí horu“. Turisty je vyhledávaná, protože tam žije spousta „tchaj-wanských makaků“, což je prý jediný druh opice žijící na Tchaj-wanu. Některé opičky byly milé, jiné na mě nepříjemně cenily zuby a čekal jsem, kdy na mě skočí a ukousnou mi hlavu. Večer byl v Kaohsiungu sraz s ostatními českými studenty, kterého jsem se však nezúčastnil, takže nemohu podat informace, jaké to bylo.

    Kulečník

    Minulý týden v pátek jsme já, Kuba, Gary a Tea zašli zde v Lujhu zahrát si kulečník. Moc mi to nešlo, což takové překvapení není. Překvapení bylo, když asi po čtyřiceti minutách hraní do podniku vešlo deset policistů s útočnými puškami a neprůstřelnými vestami, kteří po všech přítomných chtěli občanky / pasy.

    První koupání v moři

    Ve středu jsme s Garym jeli kousek odsud vykoupat se v moři. Bylo docela teplé a čisté. Poté jsme pokračovali na trh, kde jsme ochutnali nejrůznější mořské potvory. Kuba se vyhecoval a snědl rybí oko. Prý bylo tužší, ale šlo to :-D Výlet jsme zakončili prohlídkou jakéhosi přístavu, kde nic moc zajímavého kromě mračen komárů nebylo.

    Návštěva kadeřnictví

    Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že bych si mohl nechat zkrátit vlasy, a tak jsem poprosil kamarádku Amber, zda by mi nepomohla. Měl jsem na to necelé dvě hodiny před čínštinou, takže jsem si myslel, že to v pohodě zvládneme. Bohužel se vyskytl problém. Když jsme přišli k mému skútru, zjistil jsem, že mám botičku :-D Protože jsem lenoch, zaparkoval jsem kousek od svých kolejí, to jsem však nevěděl, že toto parkoviště je vyhrazeno pouze pro učitele. Amber však vše vyřídila a hlídač mi botičku sundal. Díky tomu, že jsem cizinec, jsem nemusel platit pokutu, která by jinak činila v přepočtu asi 170 Kč.

    Pak jsme se konečně vydali do kadeřnictví, které bylo kousek od školy. Hned mě zaujal dvojí ceník – střih od Cindy za 400 NTD, od šéfky Viny za 500 NTD (v přepočtu asi 300 Kč). Protože Cindy měla plno, obětoval jsem stovku a nechal se ostříhat od šéfky :-) Nakonec to byl docela zážitek, protože Vina uměla perfektně anglicky a hned se se mnou dala do hovoru. Dozvěděl jsem se od ní, že má docela procestovanou Evropu (Belgie, Nizozemsko, Francie, dále už si nepamatuji … bohužel Česká republika zatím v jejím seznamu chybí). Pak vyprávěla, jak pracovala ve velkém kadeřnictví, kde však neustále byly různé konflikty apod., takže nakonec si otevřela vlastní salón. I tak musela pak poslouchat dotazy lidí, proč má salón natřený na oranžovo, když běžná barva je bílá atd. Prostě lidé jsou všude stejní :-) Hodně se mě ptala i na Česko, české zvyky, jak se lidé u nás baví a prostě jsme probrali spoustu témat, takže se nakonec celý proces zkracování mých vlasů protáhl asi na hodinu. Zmínil jsem se i o policistech na kulečníku a od Viny jsem se dozvěděl, že zde hledali nějaké zločince.

    Před stříháním i po něm si mě šéfka vyfotila a vyvěsí si mě na zdi vedle mnoha dalších fotek. Bohužel v čase psaní tohoto článku moji fotku na svém blogu ještě nezveřejnila, takže to uvidíte později :)

    Bowling

    Na pátek nás pozvala kamarádka Joy na bowling, kde byli ještě nějací dva její kamarádi. Pokud by to někoho zajímalo, tak jsem v prvním kole nahrál přes sto bodů, což je u mě úspěch :-D Pak jsme se zajeli podívat na molo k Sun Yat-Sen University v Kaohsiungu a výlet jsme zakončili na nočním trhu, kde jsme si dali k večeři steak.

     

    Minivýlet

    Dnes odpoledne jsem jel s Garym a spolubydlícím Yi-Xiangem na minivýlet, kde vlastně nic moc zajímavého nebylo, ale i tak to bylo příjemně strávené odpoledne.

  • Konspirační teorie o 11. září

    Datum: 15. 3. 2010 | Kategorie: Nezařazené | Komentářů: 3

    Dosud jsem si myslel, že lidé, kteří věří konspirační teorii o útocích na USA 11. září 2001 jsou magoři, hledající senzace za každou cenu. Nedávno jsem však zhlédnul film „September 11th Revisited“ (revize 11. září), který přináší zajímavé poznatky.

    V úvodu filmu je několikaminutová pasáž rozhovorů se svědky na ulici bezprostředně po nárazu letadel. Shodně říkají, že slyšeli exploze. Následovaly přednášky několika vysokoškolských učitelů a odborníků z různých odvětví, týkajících se většinou architektury, kteří mluví o různých zvláštních okolnostech.  Asi nejzajímavější jsou tyto, kurzívou uvádím svůj názor na věc:

    • Obě věže Světového obchodního centra spadly během několika sekund kolmo dolů, což je typické pro řízené detonace, když je třeba odstranit nějakou starou budovu pomocí precizně rozmístěných výbušnin (celkem často to můžete vidět ve zprávách). Ve filmu dokonce ukazují video, jak jsou při pádu věže vidět exploze, zatím se mi však nikde jinde podobný záběr nepovedlo najít, takže těžko říct, zda se nejedná o podvod. Tuto teorii v dokumentu obhajuje bývalý profesoruniverzity v Claremontu David Ray Griffin. Dále zpochybňuje to, že veškerý beton použitý v budově se rozdrtil na jemný prach, což dává na vrub explozím. Obrovský hustý mrak z rozdrceného betonu, který zakryl celý Manhattan, zpochybňuje i iženýr Massachusetts Institute of Technology Jeff King. Něco takového by podle něj mohly způsobit pouze exploze. Bylo zjištěno, že v prachu nebyl pouze beton, ale i nábytek, počítače a další vybavení kanceláří bylo rozdrceno na prachové částice o průměru několik mikronů (= tisícina milimetru).
      • Když se nad tím zamyslíme, je to skutečně trošku divné, jak budovy spadly dokonale rovnoměrně a kolmo během několika sekund. Pokud by se propadlo patro, kam narazilo letadlo, jak tvrdí oficiální zpráva, což by vyvolalo tlak na zbytek budovy, tak by se myslím neřítila dolů tak rychle. Odpůrci teorie tvrdí, že trosky WTC poškodily okolní budovy, což by se při řízené demolici nestalo.
    • Kouř stoupající z věží měl černou barvu, která je charakteristická pro nižší teploty hoření, kdy je nedostatek kyslíku. Teplota tak v žádném případě nemohla přesáhnout bod tání oceli, který je 1 500 °C. Autoři sice neuvádí, že pevnost oceli při vyšší teplotě klesá, avšak v tomto článku celkem podrobně rozebírají, že i kdyby pevnost nosných pilířů klesla na polovinu (při 650 °C), budova by to v pohodě vydržela, neboť byla projektována, aby vydržela nápor hurikánu, zatímco 11. září 2001 skoro žádný vítr nebyl, takže pilíře byly zatíženy pouze na jednu pětinu své kapacity. O pár odstavců dál však autor píše, že povolily nosníky pater, kde byl největší požár, takže patro pod nimi takový nápor nevydrželo a to způsobilo domino efekt. Dále uvádí, že budova kvůli velké setrvačnosti nemohla spadnout jinak než kolmo dolů. Zajímavé, že autor tohoto článku, Thomas W. Eagar, je také profesorem na Massachusetts Institute of Technology.
    • V minulosti již několikrát došlo k požárům mrakodrapů, které trvaly déle a měly větší intenzitu, ty však nespadly. Například v Caracasu hořela budova 17 hodin, oheň zasáhl 26 podlaží, z nichž 2 se propadla na podlaží pod sebou, budova se však nezřítila.
      • Na druhou stranu ve filmu nezmínili fakt, že do mrakodrapů WTC narazila letadla, což mohlo více narušit statiku.
    • V „jádru“ budovy byly speciální nosné pilíře (neznám odborný termín), které by při běžném pádu zůstaly „trčet“. Oficiální zpráva vyšetřovací komise se o tom nezmiňuje, dokonce popírá, že v budově něco takového bylo, přitom v dokumentu můžete přímo vidět jejich fotografii z doby, kdy se dvojčata stavěla.
    • Bezprostředně po útoku byly ocelové části odvezeny do Číny, kde byly roztaveny, takže bylo zabráněno podrobnějšímu vyšetřování.
    • Vedle budov známých „Dvojčat“ byla také budova „WTC7″, do které žádné letadlo nenarazilo, ta však také spadla – média o tom skoro neinformovala. Na videu je vidět, jak nejdříve prasknou okenní tabulky, celá budova se otřese a pak se během několika sekund, opět naprosto kolmo, sesune k zemi. Oficiální zpráva říká, že WTC7 byla poškozena troskami z pádu vedlejší věže, které způsobily v budově několik požárů. Ve WTC7 se nacházely i kanceláře CIA, takže někteří lidé tvrdí, že musely být zničeny důkazy a zbourána i tato budova, přestože do ní žádné letadlo nenarazilo. Architekt American Institute of Architects Richard Gage tvrdí, že budova by takto symetricky spadla pouze když by byly všechny „podpěrné sloupy“ odpáleny ve stejný moment a že se jedná o jasný případ řízené demolice.
      • Oficiální zdůvodnění se mi nezdá hodnověrné, pád této budovy u mě vzbuzuje největší pochybnosti. Nepochybně byla poškozena troskami, ale nechce se mi věřit, že tak závažně, že by spadla tímto způsobem.
    • Jeden ze zastánců této „konspirační teorie“ je William Rodriguez, tehdejší vrátný v severní věži, který z budovy zachránil stovky lidí díky tomu, že v budově vedl hasiče a odkódoval jim dveře. Dostal za to několik vyznamenání. Tvrdí, že ještě před nárazem letadla byly slyšet divné zvuky, když najednou přiběhl do jeho kanceláře těžce popálený člověk, který dostal zásah silnou ohnivou koulí, která prý vystřelila v přízemí z výtahové šachty. Pro toto tvrzení má Rodriguez mnoho svědků, i přesto v roce 2004 nevyhrál soud proti Georgi Bushovi.
      • Je samozřejmě otázka, zda se tento muž nechce pouze zviditelnit a vydělat na tom peníze, avšak i díky záchraně několika stovek životů se těšil obrovské publicitě a dle svých stránek se před rokem stal skoro bezdomovcem, protože se stále snaží přesvědčit veřejnost a nemá žádný pravidelný příjem.
    • Profesor fyziky Brigham Young University tvrdí, že ocelové sloupy ve WTC byly přetaveny pomocí termitu, pyrotechnické směsi, která je schopna tavit i ocel. To samé si myslí Kevin Barret, profesor University of Wisconsin-Madison. Na videích doutnající věže je dokonce vidět jakýsi plamen, který reakci termitu nápadně připomíná. Učitel má údajně důkaz – kus z trosek WTC, ve kterém našel stopy po termitu.
    • Týden před útoky v ulici, kde se nachází WTC, byly zaznamenány výpadky sítě a také se zde konaly cvičné záchranné práce.
    • Několik měsíců před útoky na WTC si je jejich majitel nechal pojistit na několik miliard dolarů proti teroristickému útoku. NORAD v té době prováděl cvičení – únos letadel, jejichž cílem byly budovy WTC.
    • Ve filmu, který se čistě týkal toho, že byly budovy záměrně zničeny řízenou explozí, nebylo zmíněno, že den před útoky bylo údajně obchodováno s akciemi poškozených leteckých společností jedenáckrát více tím způsobem, že jejich vlastníci očekávali jejich prudký propad a zbavovali se jich.
    • V historii se zřítily pouze 3 ocelové budovy: dvojčata a WTC7.

    Podle Wikipedie více než 80 % Američanů nevěří oficiálnímu stanovisku vlády k útokům. Byl by ale někdo takový magor, aby zosnoval něco takového kvůli zámince pro válku v Iráku? Jaký je Váš názor na konspirační teorii? Film si můžete stáhnout na stránkách www.911revisited.com nebo si ho prohlédnout přímo zde:

    Na závěr něco pro pobavení:

  • Česká republika versus Tchaj-wan, historie Tchaj-wanu

    Datum: 9. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

    Pro zajímavost jsem v některých oblastech porovnal Českou republiku a Tchaj-wan.

    Oficiální název

    Česká republika

    Čínská republika

    Vlajka
    Poloha kdesi mezi Německem a Ruskem Tichý oceán, 120 km od pobřeží ČLR
    Rozloha 78 867 km² 35 980 km²
    Počet obyvatel 10 501 197 (2009) 23 046 177 (2009)
    Hustota zalidnění 133 obyvatel / km² 641 obyvatel / km²
    Hlavní město Praha (1 285 995 obyv., 2009) Tchaj-pej (2 606 151 obyv., 2010)
    Nejvyšší bod Sněžka – 1 602 m Yu Shan [Jü Šan] – 3 952 m
    Jazyky čeština oficiálně standardní mandarínština (na rozdíl od ČLR se zde píše tradičním písmem, nikoliv zjednodušeným), dále tchaj-wanština, hakka a další jazyky domorodců
    Měna koruna česká New Taiwanese Dollar (nový tchaj-wanský dolar) – 1 NTD = cca 0,6 Kč
    HDP na obyvatele 26 800 USD 30 881 USD

    Stručná historie

    (Článek jsem psal já podle toho, jak jsem vše pochopil, takže se omlouvám za případné nepřesnosti. Zdroj: Wikipedia)

    Republika vznikla v Číně v roce 1911 kvůli neschopnosti dynastie Čching, která zde vládla dva tisíce let, konkurovat západu a kvůli jejím vnitřním rozporům. Prvním prezidentem tohoto státu se stal Sun Yat-Sen. Jeho cíl bylo sjednocení celé Číny, protože však neměl dostatek vojenské síly, aby dorazil skomírající dynastii, předal řízení svému kámošovi, generálu Yuanu Shikaiovi [Jüanu Šikchajovi], který donutil posledního císaře abdikovat. Yuanovi se však moc zalíbila, ignoroval instituce, které založil jeho předchůdce a členům Senátu hrozil popravou, pokud dají najevo svůj nesouhlas. I přesto došlo k pokusu o demokratické volby, Yuan však zvoleného kandidáta nechal zavraždit. Prohlásil se císařem a zrušil provincie. To se však provinciím nelíbilo, vyhlásily samostatné státy a Yuanovi nezbylo, než se císařství vzdát. O rok později zemřel přirozenou smrtí. V roce 1919 došlo k povstání studentů, známé jako May Fourth Movement (Hnutí čtvrtého května), kvůli Versailleské smlouvě, která nebyla pro Čínu výhodná a některá její území přisoudila Japonsku.

    Po smrti Sun Yat-Sena se v roce 1925 k vládě dostal Čankajšek. Díky podpoře Sovětského svazu úspěšně porazil zbývající válečníky, kteří by rádi převzali vládu nad Čínou. Poté však dostal strach z komunistů, že ho chtějí podvést, a začal je vraždit. Ve stejnou dobu začali komunisté na jihu, kde měli silnou podporu, masakrovat nacionalisty. To vedlo k občanské válce. Čankajšek zatlačil komunisty do vnitrozemí a založil hlavní město v Nankingu. Státní zřízení bylo totalitní.

    Od roku 1931 čelila republika japonské invazi, která pokračovala i během druhé světové války. Během tohoto období bylo ustaveno hlavní město v Chongqingu. V roce 1946 byla Čínská republika ustavující zemí OSN.

    Po válce získala Čínská republika od Japonska Tchaj-wan (nyní je řeč o ostrovu jako takovém). Republika udělala z Tchaj-wanu svou provincii, což se nelíbilo zdejším obyvatelům a docházelo k nepokojům. Ty násilně ukončila čínská armáda. Toto je známo pod názvem „Incident 228″ nebo „Masakr 228″. Číslovka pochází z data, kdy k potlačení došlo: 28. února 1947. Čínská armáda zabila podle odhadů 10 – 30 tisíc lidí. Tento masakr započal období známé jako „Bílý teror“, kdy čínská vláda potlačovala povstání.

    V té době měl vládu v rukou nacionalistický Kuomintang, komunisti však stále nebyli plně potlačeni. Spojené státy zprostředkovávaly vyjednávání, avšak Kuomintang a komunisti se nedokázali dohodnout, což vedlo v roce 1947 k pokračování občanské války. V roce 1948 vyhlásila Čínská republika stanné právo. Komunisté v čele s Mao Ce-Tungem nakonec s podporou Sovětského svazu zvítězili nad Kuomintangem, který se v roce 1949 v čele s Čankajškem stáhnul na Tchaj-wan. Čankajšek ustanovil hlavní město v Tchaj-peji, nazval ho „válečným hlavním městem“. To ještě netušil, že už tak zůstane až do jeho smrti. Spolu s ním a jeho vládou unikly na Tchaj-wan dva milióny uprchlíků, kteří tvořili základ budoucího šestimiliónového národa. V říjnu 1949 založili komunisté na pevninské Číně Čínskou lidovou republiku.

    V Čínské republice, která od té doby existuje pouze na Tchaj-wanu, pokračoval „Bílý teror“, při kterém bylo uvězněno či popraveno na 140 tisíc lidí, kteří byli proti totalitní vládě Kuomintangu, nebo kteří se hlásili ke komunistům. Spojené státy Tchaj-wan opustily v domnění, že připadne Číně. Po vzniku konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou v rámci Studené války poslal prezident Truman na Tchaj-wan americkou armádu, která měla zabránit případnému útoku Číny. USA dále podepsaly s Tchaj-wanem „Sino-americkou smlouvu o vzájemné obranné pomoci“ (Sino-American Mutual Defense Treaty), kde se země navzájem zavázaly vojensky pomoct, pokud bude druhá země napadena.

    V šedesátých a sedmdesátých letech, zatímco zde stále fungoval totalitní systém, došlo na Tchaj-wanu k velkému ekonomickému rozmachu, známému jako „Tchaj-wanský zázrak“. Bylo to hlavně díky pomoci USA a velké poptávce po tchaj-wanských výrobcích. Tchaj-wan se stal druhou nejlépe se rozvíjející asijskou ekonomikou po Japonsku. Společně s Hong Kongem, Jižní Koreou a Singapurem se zařadil mezi „Čtyři asijské tygry“.

    Přestože západní státy kritizovaly zdejší totalitní systém, potlačující svobodu slova a demokratickou opozici, v rámci Studené války uznávaly nacionalistickou vládu jako jedinou legitimní vládu celé Číny. To se však změnilo v roce 1971, kdy byl Tchaj-wan v OSN nahrazen Čínskou lidovou republikou. S tímto datem zároveň zanikla smlouva s USA o vzájemné pomoci v případě válečného konfliktu. I přesto je dnes USA významným spojencem Tchaj-wanu (viz článek na iDnes.cz Čína pozastavila vojenský dialog s USA kvůli zbraním pro Tchaj-wan).

    V roce 1979 došlo v Kaohsiungu k prodemokratickému protestu, který byl násilně potlačen, avšak inicioval sjednocení opozice a demokratické reformy. Roku 1986 byla založena první opoziční strana kromě doposud vládnoucího Kuomintangu, Demokratická pokroková strana. Až roku 1987 bylo zrušeno stanné právo, které bylo v platnosti od roku 1947. Teprve nedávno, v roce 1996, se zde konaly první demokratické volby.

    Podle průzkumu si dnes 64 % Tchaj-wanců přeje zachování statu quo (= nevyhlášení samostatnosti, ani sjednocení s ČLR), 19 % chce vyhlášení samostatnosti za každou cenu a 5 % si přeje sjednocení s ČLR. Čínská republika je dnes uznávána pouhými 23 státy, například Haiti, Palau, Nauru, Vatikán apod. Pravděpodobně tyto státy za to dostaly od Tchaj-wanu nějaký peníz.

    Jak je vidět, Čankajšek si s Mao Ce-Tungem nic nezadal, oba vládli tvrdou rukou. USA podporovaly totalitní režim stejný, jaký byl na severu v ČLR, aby si udržely vliv v jihovýchodní Asii. V ČLR byl ale totalitní systém asi mnohem horší. Například „Velký skok vpřed“, který zavedl v roce 1958 Mao Ce-Tung, aby dohnal západ, způsobil smrt kolem 30 miliónů lidí na hladomor. Je na tom vidět, že Mao Ce-Tung byl skutečně primitiv – jeho plán byl zvýšit produkci tím, že nahnal do továren zemědělce. Tak nějak si však neuvědomil, že lidé nebudou mít co jíst. Mezi lety 1966 a 1969 rozpoutal „Kulturní revoluci“, jejíž cílem bylo vymýcení kapitalismu. Byly ničeny kulturní památky a Rudé gardy popravovaly lidi, kteří vypadali jakkoli podezřele: znali cizí jazyk, měli u sebe zahraniční knížku nebo u sebe nenosili rudou knížku Mao Ce-Tunga.

  • Škola, setkání s Evropany a první výlety po Tchaj-wanu

    Datum: 7. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 5

    Poznámka: Popisky fotek zobrazíte najetím myši na náhled.
    Po delší odmlce a po urgenci všech mých tří čtenářů jsem se opět rozhodl něco napsat :-D

    Škola

    Minulý týden nám začala výuka. Kuba studuje obor „Business“, já si zvolil „Information Technology Department“, tedy podobný obor, jako mám na Univerzitě Hradec Králové. Oba máme tedy jiné předměty, kromě stolního tenisu a čínštiny. Moje předměty:

    • Object Oriented Program Design (objektově orientované programování) – tento předmět mám přímo s děkanem. Je určen pro úplné začátečníky v programování, takže je to sice pro mě ztráta času, ale aspoň budu mít zajištěno, že mi tento předmět uznají. Od domovské univerzity mám totiž podmínku udělat zde alespoň 3 předměty (což je taková pojistka, abych se tu jen neflákal). Učitel vždy mluvil v čínštině a pak mi to přeložil do angličtiny.
    • Data Structure (datové struktury) – během této hodiny jsme také programovali, tentokrát v C++. Učitel mluvil pořád čínsky, ale protože je programování mezinárodní jazyk, podobně jako matematika, neměl jsem problém s porozuměním. Zadal studentům jeden primitivní úkol, který jsem měl hotový asi za minutu a dal jim na jeho vyřešení asi tak hodinu. Přišlo mi, že se tím nikdo nezabýval.
    • Stolní tenis – tento předmět mi UHK neuzná, chodím tam jen pro zábavu.
    • Installation and administration of network hosts (instalace a administrace síťových hostů) – to bude asi největší problém, učitel mluví pouze čínsky, učebnice jsou taky jen v čínštině. Během hodiny jsem s ostatními studenty hrál po LANce počítačovou hru Counter Strike, surfoval na internetu a četl si zprávy, stejně jako všichni ostatní. Učiteli vůbec nevadilo, že ho nikdo neposlouchá.
    • Čínština - budu mít šest hodin čínštiny týdně, ale až od příštího pondělí, takže popíšu později. Doufám, že mi ji UHK uzná jako předmět. Budu navrhovat, aby mě neučili číst a psát, protože je třeba znát alespoň tři tisíce znaků, abyste rozuměli, což mi přijde nemožné se během čtyř měsíců naučit. Raději bych procvičoval poslech a konverzaci. Zatím umím jen pár desítek slovíček, ale potěšilo mě, když jsem řekl jednomu Tchaj-wanci čínsky „není zač“, že se se mnou začal bavit čínsky v domnění, že tento jazyk plynně ovládám :-)

    Celkově tu učitelé nemají moc autoritu. Když se žákovi nechce ráno vstávat, klidně přijde o půl hodiny později. Vejde do třídy a učitele si ani nevšimne, stejně tak jako učitel jeho. V ČR studenti taky nejsou svatí, ale takhle hrozné to u nás naštěstí ještě není.

    První výlet na skútru

    Hned další den pro pronajmutí skútru jsme se vydali na výlet. Bylo to ale trochu komplikované. Chtěli jsme vyjet ráno, jenže Kubův skútr nechtěl nastartovat. Dvě dívky poblíž to viděly a jako typické obyvatelky Tchaj-wanu hned předvedly svou přehnanou ochotu pomoct. Zavolaly telefonem nějakou učitelku. Posléze jsme zjistili, že dívky volaly naší koordinátorce Heidi. Nebyli jsme z toho příliš nadšeni, protože jsme nechtěli, aby vůbec někdo ze školy věděl, že jsme si skútry pronajali (kolega třeba vůbec nemá řidičák, já sice ano, ale asi tu není platný). Heidi se trochu divila, ale nakonec jí to bylo jedno. V poledne přijel Louis, od kterého jsme si skútry pronajali, a vyměnil porouchaný stroj za nový.

    Cestu jsme neměli přesně naplánovanou, jen jsme jeli za nosem kamsi k moři. Ujeli jsme celkem zhruba 50 km. Na pláži skoro nikdo nebyl, voda byla asi ještě studená (nezkoušel jsem).

    Lantern Festival v Kaohsiungu

    Dalšího dne nás spolubydlící vzali do nedalekého 1,5milionového města Kaohsiung na Lantern Festival (lucernový festival). Protože nemají své skútry, půjčil jsem jim svůj a s kolegou jsme jeli na jeho stroji ve dvou. Cesta do Kaohsiungu trvala asi jeden a půl hodiny a nebylo to vzhledem ke zdejší dopravě nic příjemného.

    Tento svátek se také nazývá „malý nový rok“, neboť zakončuje oslavy Čínského nového roku. Viděli jsme magnificentní ohňostroj (viz video) a ve stáncích ochutnali místní specialitu „stinky tofu“ (smradlavé tofu). Je to smradlavé osmažené tofu (to se vyrábí srážením sójového mléka), které chutná jak sýr.

    Na festivalu jsme si dali sraz i se dvěma dívkami studujícími na Sun Yat-sen University Bárou a Mončou. Popovídali jsme si o dosavadních zážitcích na Tchaj-wanu.

    Další výlet, pivo, znova Kaohsiung, frisbee

    Popis dalších čtyř dnů:

    1. Po Lantern Festivalu jsme se vydali na další kratší výlet do hor poblíž naší univerzity.
    2. V sobotu večer jsme zašli na „hot pot“ s Thajcem Tea a Tchaj-wancem Garym. Po večeři jsme před školou vypili asi „padesát“ piv.
    3. Následujícího dne jsme večer znova zajeli se spolubydlícími do Kaohsiungu na tu samou akci, tentokrát však byla neděle a nacházelo se zde asi „deset miliónů“ lidí. Tchaj-wanci mají zajímavou zálibu tvořit obrovské davy a očividně si to užívat. Mě to asi po patnácti minutách, poté, co jsme ušli asi dvacet metrů, přestalo bavit.
    4. Kromě hraní frisbee na zdejším hřišti jsme nic zajímavého nedělali.

    Irové

    Ve škole jsme potkali dva Iry jmény Phil (věkem kolem třiceti) a Victor (starší). Dozvěděli jsme se, že tu jsou kvůli výstavě o Irsku a pozvali nás na její otevření. Večer jsme tam přišli a byli jsme překvapeni, že je to úplně malá neveřejná akce pro pár lidí. Phil zazpíval se třemi Tchaj-wankami tradiční irskou písničku. Byla uvolněná atmosféra, dostali jsme zadarmo pívo. Po Philovi se ujal kytary aboriginec (dvě procenta obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří původní obyvatelé „Amisové“, zbytek jsou čínští Chanové), který hrál tradiční tchaj-wanské písničky. Po třech pivech se nechal přemluvit i Kuba a zahrál na kytaru a zazpíval několik písniček českých. Nejvíce mě pobavilo, když se při písničce „Karviná“ přidal aboriginec, zpívajíce refrén „V Karviné“ :-D Kuba a tento chlapík se domluvili, že se budou vzájemně učit české a tchaj-wanské písničky. Já jsem se do kulturního programu raději nezapojoval, neboť zpívat neumím, slova si nepamatuji a klarinet jsem raději nechal doma, poněvadž stál třicet tisíc korun a nechtěl jsem, aby mi ho na letišti při nešetrném zacházení se zavazadly zničili. I tak jsem si ale večer docela užil. Bohužel jsem si s sebou nevzal foťák, protože jsem netušil, co to bude za akci. Dal jsem však kontakt na sebe Philovi, tak snad mi brzo nějaké foto zašle.

    Výlet k přehradě, kterou jsme neviděli

    Tuto středu naplánoval Kuba výlet k přehradě. Bohužel kvůli škole jsme měli pouze volný půl den, který se ukázal jako nedostačující. Kolem páté hodiny jsme se rozhodli to otočit zpět, protože se nám to zdálo ještě daleko a nestihli bychom se vrátit. Na kolejích jsme pomocí Google Earth zjistili, že jsme vzdušnou čarou byli od přehrady pouhé 2 km. Škoda. Ujeli jsme celkem kolem 130 km. Také jsem konečně zjistil, proč skoro všichni Tchaj-wanci nosí na skútrech roušky. Můj obličej byl po tomto výletu úplně černý. Roušku jsem si sice koupil, ale asi mám nestandardní velikost hlavy, protože v tom nemůžu dýchat. Takže ji nenosím.

    Zemětřesení

    Ve čtvrtek bylo na Tchaj-wanu silné zemětřesení. To největší vypuklo v 8:18 místního času (1:18 SELČ) a mělo sílu 6,4 stupně Richterovy škály. Tou dobou jsme byli na cestě na stolní tenis a vůbec jsme si ho nevšimli. Venku byli vystrašení lidé a my jsme vůbec nechápali, co se děje. Odpoledne bylo další zemětřesení (nevím přesně které, protože podle internetové služby informující o zemětřesení na Tchaj-wanu jich tu ten den bylo celkem dvacet), kterého už jsme si všimli. Chvěla se budova, houpal se ručník … nepřišlo mi to nijak nebezpečné, nic tu nepadalo, ale když si uvědomím, jak je budova kolejí velká a mohutná a jak se celá třásla, tak to bylo asi hodně silné.

    Informovaly o tom i servery v ČR:

    Výlet k horkým pramenům

    Na sobotu jsme naplánovali celodenní výlet k přehradě, kterou jsme minule nestihli a v případě dostatku času i dál do hor, kde se vyskytují horké prameny. Přehradu jsme nakonec stejně omylem minuli (Kuba teď říká, že ji asi dvě sekundy viděl a byla nádherná) a už se nám nechtělo vracet. Tak jsme jeli dál a dorazili do malé vesničky, kde byla budova s nápisem „spa“. Hned nás přivítal sympatický chlapík, který nám ukázal dva bazénky, kde se můžeme za 60 Kč vykoupat.  Po pětihodinové cestě v neskutečném vedru (odhadem přes 30° C) jsme toho rádi využili. Jeden bazének byl se studenou vodou a druhý s horkou. Kromě nás tam nikdo nebyl, takže to byl úžasný relax. I přesto, že jsem pil vodu jak velbloud (dnes tak 3 litry, pokud nepočítám pivo a limonády), tak jsem asi dostal úžeh a rozbolela mě hlava. Naštěstí mě zachránil růžový prášek jménem Ibalgin, jinak bych během tříhodinové cesty zpět asi chcípnul. Kuba se pro změnu nenamazal krémem, takže se slušně spálil.

    Celkem jsme ujeli cca 210 km – viz mapa.

    Večer jsme zašli s Garym na večeři a koupili si pár piv. Gary se chtěl dozvědět něco o českém popu, tak jsem mu z mobilu pustil 1970 od Chinaski a Discopříběh od Michala Davida. Velice se mu to líbilo a hned začal zpívat. Byla docela sranda sledovat, jak Číňan zpívá „Byl jsem blbej na kvadrát“ :-D

    Já s Kubou jsme byli unaveni, takže jsme moc nepili, ale Gary dal během chvilky asi sedm piv, takže jsme ho radši domů dovezli, aby se ještě někde na skútru nevyboural.

    Další videa

    Zde ještě doplňuji dosud nezveřejněná videa. První dvě části jsou z Buddha Memorial Center, o kterém jsem už v jednom článku psal. Ve třetí části jsem na ulici natočil papoušky, kteří mluvili čínsky :-)