• Škola, setkání s Evropany a první výlety po Tchaj-wanu

    Datum: 2010.03.07 | Kategorie: Tchaj-wan | Tagy:

    Poznámka: Popisky fotek zobrazíte najetím myši na náhled.
    Po delší odmlce a po urgenci všech mých tří čtenářů jsem se opět rozhodl něco napsat :-D

    Škola

    Minulý týden nám začala výuka. Kuba studuje obor „Business“, já si zvolil „Information Technology Department“, tedy podobný obor, jako mám na Univerzitě Hradec Králové. Oba máme tedy jiné předměty, kromě stolního tenisu a čínštiny. Moje předměty:

    • Object Oriented Program Design (objektově orientované programování) – tento předmět mám přímo s děkanem. Je určen pro úplné začátečníky v programování, takže je to sice pro mě ztráta času, ale aspoň budu mít zajištěno, že mi tento předmět uznají. Od domovské univerzity mám totiž podmínku udělat zde alespoň 3 předměty (což je taková pojistka, abych se tu jen neflákal). Učitel vždy mluvil v čínštině a pak mi to přeložil do angličtiny.
    • Data Structure (datové struktury) – během této hodiny jsme také programovali, tentokrát v C++. Učitel mluvil pořád čínsky, ale protože je programování mezinárodní jazyk, podobně jako matematika, neměl jsem problém s porozuměním. Zadal studentům jeden primitivní úkol, který jsem měl hotový asi za minutu a dal jim na jeho vyřešení asi tak hodinu. Přišlo mi, že se tím nikdo nezabýval.
    • Stolní tenis – tento předmět mi UHK neuzná, chodím tam jen pro zábavu.
    • Installation and administration of network hosts (instalace a administrace síťových hostů) – to bude asi největší problém, učitel mluví pouze čínsky, učebnice jsou taky jen v čínštině. Během hodiny jsem s ostatními studenty hrál po LANce počítačovou hru Counter Strike, surfoval na internetu a četl si zprávy, stejně jako všichni ostatní. Učiteli vůbec nevadilo, že ho nikdo neposlouchá.
    • Čínština - budu mít šest hodin čínštiny týdně, ale až od příštího pondělí, takže popíšu později. Doufám, že mi ji UHK uzná jako předmět. Budu navrhovat, aby mě neučili číst a psát, protože je třeba znát alespoň tři tisíce znaků, abyste rozuměli, což mi přijde nemožné se během čtyř měsíců naučit. Raději bych procvičoval poslech a konverzaci. Zatím umím jen pár desítek slovíček, ale potěšilo mě, když jsem řekl jednomu Tchaj-wanci čínsky „není zač“, že se se mnou začal bavit čínsky v domnění, že tento jazyk plynně ovládám :-)

    Celkově tu učitelé nemají moc autoritu. Když se žákovi nechce ráno vstávat, klidně přijde o půl hodiny později. Vejde do třídy a učitele si ani nevšimne, stejně tak jako učitel jeho. V ČR studenti taky nejsou svatí, ale takhle hrozné to u nás naštěstí ještě není.

    První výlet na skútru

    Hned další den pro pronajmutí skútru jsme se vydali na výlet. Bylo to ale trochu komplikované. Chtěli jsme vyjet ráno, jenže Kubův skútr nechtěl nastartovat. Dvě dívky poblíž to viděly a jako typické obyvatelky Tchaj-wanu hned předvedly svou přehnanou ochotu pomoct. Zavolaly telefonem nějakou učitelku. Posléze jsme zjistili, že dívky volaly naší koordinátorce Heidi. Nebyli jsme z toho příliš nadšeni, protože jsme nechtěli, aby vůbec někdo ze školy věděl, že jsme si skútry pronajali (kolega třeba vůbec nemá řidičák, já sice ano, ale asi tu není platný). Heidi se trochu divila, ale nakonec jí to bylo jedno. V poledne přijel Louis, od kterého jsme si skútry pronajali, a vyměnil porouchaný stroj za nový.

    Cestu jsme neměli přesně naplánovanou, jen jsme jeli za nosem kamsi k moři. Ujeli jsme celkem zhruba 50 km. Na pláži skoro nikdo nebyl, voda byla asi ještě studená (nezkoušel jsem).

    Lantern Festival v Kaohsiungu

    Dalšího dne nás spolubydlící vzali do nedalekého 1,5milionového města Kaohsiung na Lantern Festival (lucernový festival). Protože nemají své skútry, půjčil jsem jim svůj a s kolegou jsme jeli na jeho stroji ve dvou. Cesta do Kaohsiungu trvala asi jeden a půl hodiny a nebylo to vzhledem ke zdejší dopravě nic příjemného.

    Tento svátek se také nazývá „malý nový rok“, neboť zakončuje oslavy Čínského nového roku. Viděli jsme magnificentní ohňostroj (viz video) a ve stáncích ochutnali místní specialitu „stinky tofu“ (smradlavé tofu). Je to smradlavé osmažené tofu (to se vyrábí srážením sójového mléka), které chutná jak sýr.

    Na festivalu jsme si dali sraz i se dvěma dívkami studujícími na Sun Yat-sen University Bárou a Mončou. Popovídali jsme si o dosavadních zážitcích na Tchaj-wanu.

    Další výlet, pivo, znova Kaohsiung, frisbee

    Popis dalších čtyř dnů:

    1. Po Lantern Festivalu jsme se vydali na další kratší výlet do hor poblíž naší univerzity.
    2. V sobotu večer jsme zašli na „hot pot“ s Thajcem Tea a Tchaj-wancem Garym. Po večeři jsme před školou vypili asi „padesát“ piv.
    3. Následujícího dne jsme večer znova zajeli se spolubydlícími do Kaohsiungu na tu samou akci, tentokrát však byla neděle a nacházelo se zde asi „deset miliónů“ lidí. Tchaj-wanci mají zajímavou zálibu tvořit obrovské davy a očividně si to užívat. Mě to asi po patnácti minutách, poté, co jsme ušli asi dvacet metrů, přestalo bavit.
    4. Kromě hraní frisbee na zdejším hřišti jsme nic zajímavého nedělali.

    Irové

    Ve škole jsme potkali dva Iry jmény Phil (věkem kolem třiceti) a Victor (starší). Dozvěděli jsme se, že tu jsou kvůli výstavě o Irsku a pozvali nás na její otevření. Večer jsme tam přišli a byli jsme překvapeni, že je to úplně malá neveřejná akce pro pár lidí. Phil zazpíval se třemi Tchaj-wankami tradiční irskou písničku. Byla uvolněná atmosféra, dostali jsme zadarmo pívo. Po Philovi se ujal kytary aboriginec (dvě procenta obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří původní obyvatelé „Amisové“, zbytek jsou čínští Chanové), který hrál tradiční tchaj-wanské písničky. Po třech pivech se nechal přemluvit i Kuba a zahrál na kytaru a zazpíval několik písniček českých. Nejvíce mě pobavilo, když se při písničce „Karviná“ přidal aboriginec, zpívajíce refrén „V Karviné“ :-D Kuba a tento chlapík se domluvili, že se budou vzájemně učit české a tchaj-wanské písničky. Já jsem se do kulturního programu raději nezapojoval, neboť zpívat neumím, slova si nepamatuji a klarinet jsem raději nechal doma, poněvadž stál třicet tisíc korun a nechtěl jsem, aby mi ho na letišti při nešetrném zacházení se zavazadly zničili. I tak jsem si ale večer docela užil. Bohužel jsem si s sebou nevzal foťák, protože jsem netušil, co to bude za akci. Dal jsem však kontakt na sebe Philovi, tak snad mi brzo nějaké foto zašle.

    Výlet k přehradě, kterou jsme neviděli

    Tuto středu naplánoval Kuba výlet k přehradě. Bohužel kvůli škole jsme měli pouze volný půl den, který se ukázal jako nedostačující. Kolem páté hodiny jsme se rozhodli to otočit zpět, protože se nám to zdálo ještě daleko a nestihli bychom se vrátit. Na kolejích jsme pomocí Google Earth zjistili, že jsme vzdušnou čarou byli od přehrady pouhé 2 km. Škoda. Ujeli jsme celkem kolem 130 km. Také jsem konečně zjistil, proč skoro všichni Tchaj-wanci nosí na skútrech roušky. Můj obličej byl po tomto výletu úplně černý. Roušku jsem si sice koupil, ale asi mám nestandardní velikost hlavy, protože v tom nemůžu dýchat. Takže ji nenosím.

    Zemětřesení

    Ve čtvrtek bylo na Tchaj-wanu silné zemětřesení. To největší vypuklo v 8:18 místního času (1:18 SELČ) a mělo sílu 6,4 stupně Richterovy škály. Tou dobou jsme byli na cestě na stolní tenis a vůbec jsme si ho nevšimli. Venku byli vystrašení lidé a my jsme vůbec nechápali, co se děje. Odpoledne bylo další zemětřesení (nevím přesně které, protože podle internetové služby informující o zemětřesení na Tchaj-wanu jich tu ten den bylo celkem dvacet), kterého už jsme si všimli. Chvěla se budova, houpal se ručník … nepřišlo mi to nijak nebezpečné, nic tu nepadalo, ale když si uvědomím, jak je budova kolejí velká a mohutná a jak se celá třásla, tak to bylo asi hodně silné.

    Informovaly o tom i servery v ČR:

    Výlet k horkým pramenům

    Na sobotu jsme naplánovali celodenní výlet k přehradě, kterou jsme minule nestihli a v případě dostatku času i dál do hor, kde se vyskytují horké prameny. Přehradu jsme nakonec stejně omylem minuli (Kuba teď říká, že ji asi dvě sekundy viděl a byla nádherná) a už se nám nechtělo vracet. Tak jsme jeli dál a dorazili do malé vesničky, kde byla budova s nápisem „spa“. Hned nás přivítal sympatický chlapík, který nám ukázal dva bazénky, kde se můžeme za 60 Kč vykoupat.  Po pětihodinové cestě v neskutečném vedru (odhadem přes 30° C) jsme toho rádi využili. Jeden bazének byl se studenou vodou a druhý s horkou. Kromě nás tam nikdo nebyl, takže to byl úžasný relax. I přesto, že jsem pil vodu jak velbloud (dnes tak 3 litry, pokud nepočítám pivo a limonády), tak jsem asi dostal úžeh a rozbolela mě hlava. Naštěstí mě zachránil růžový prášek jménem Ibalgin, jinak bych během tříhodinové cesty zpět asi chcípnul. Kuba se pro změnu nenamazal krémem, takže se slušně spálil.

    Celkem jsme ujeli cca 210 km – viz mapa.

    Večer jsme zašli s Garym na večeři a koupili si pár piv. Gary se chtěl dozvědět něco o českém popu, tak jsem mu z mobilu pustil 1970 od Chinaski a Discopříběh od Michala Davida. Velice se mu to líbilo a hned začal zpívat. Byla docela sranda sledovat, jak Číňan zpívá „Byl jsem blbej na kvadrát“ :-D

    Já s Kubou jsme byli unaveni, takže jsme moc nepili, ale Gary dal během chvilky asi sedm piv, takže jsme ho radši domů dovezli, aby se ještě někde na skútru nevyboural.

    Další videa

    Zde ještě doplňuji dosud nezveřejněná videa. První dvě části jsou z Buddha Memorial Center, o kterém jsem už v jednom článku psal. Ve třetí části jsem na ulici natočil papoušky, kteří mluvili čínsky :-)

    Večeře v Kaohsiungu

    Dnes večer byl domluven sraz Čechů, kteří studují poblíž Kaohsiungu. Bohužel jsem se ho nakonec nezúčastnil, neboť předtím jsme byli na výletě, kde se Jakub bavil se svou ex-přítelkyní Monikou, Bára mě ignorovala a já jsem se mohl bavit tak akorát s opicema, takže jsem se možná trochu unáhleně nasral a odjel. Tímto se hluboce omlouvám, že jsem se nerozloučil.

    Kompletní fotogalerie zde.