• Jak jsem nejel do Thajska

    Datum: 2010.03.27 | Kategorie: Tchaj-wan | Tagy:

    Včera měl být velký den. S kolegou Jakubem Matěchou jsme si bláznivě koupili zpáteční letenku do Thajska s návratem po 14 dnech. Bohužel se ráno vystupňovaly naše neshody, které se čas od času objevovaly už od začátku a já se rozhodl, že nikam nepojedu. Vše začalo tím, že se mi nelíbil výběr hotelu. Jakub se mě den před tím ptal, jestli se na ten hotel chci podívat, nebo jestli to má objednat. Byla moje chyba, že jsem mu věřil a nepodíval jsem se. Objednal totiž hotel, kde bychom bydleli s dalšími čtyřmi cizími lidmi na pokoji. Já jsem však do té doby myslel, že něco takového existuje pouze ve vězení. Takže když jsem se to dozvěděl, začal jsem si hledat svůj vlastní hotel. Protože však už bylo těsně před odjezdem, tak jsem nakonec řekl, že tedy budu bydlet v tom levném. To už se však kolega urazil a odešel sám na zastávku. To mě dost naštvalo, takže když jsem ho dohnal, tak jsem mu řekl, že nikam nejedu.

    Plán byl přespat jednu noc v Tchaj-peji a v sobotu večer odletět do Bangkoku. Možnosti byly dvě: 1) cestovat s Jakubem po Thajsku a 2) být v Thajsku 14 dní sám. Nakonec jsem obě možnosti vyhodnotil jako horší, než tu, že nechám propadnout letenku a nikam nepojedu. Doporučili mi to i rodiče. Těch peněz je velká škoda, alespoň je to pro mě velké životní ponaučení, že člověka poznáte až tehdy, když s ním musíte delší dobu žít. Možná to je způsobeno i tím, že často špatně vycházím s lidmi, protože když se k nim snažím chovat pěkně, o to hůř snáším, když oni mi neustále předhazují mé chyby, které určitě mám, nedovedou na mě počkat, když nestíhám, nechovají se přátelsky … Na druhou stranu, když jsem měl možnost sledovat, jak se kolega chová ke své matce a přítelkyni, tak to asi nemohu brát osobně.

    Kino s Joy

    Nakonec jsem si však den docela užil. Protože jsem neodjel do Tchaj-peje, napsal jsem tchaj-wanské kamarádce Joy, jestli nepůjdem do kina, protože jsme se na něm domlouvali už den předtím, ale nakonec jsem ho nestihl. Takže jsme se sešli v Nanzihu a MRTkou jeli do Kaohsiungu. Dojeli jsme do zastávky Sanduo Shopping District, kde je takové zajímavé nákupní středisko. Zajímavé v tom, že vyjdete z vlaku metra, vyjedete po schodech nahoru a rovnou se objevíte v nákupním středisku. Koupil jsem si tam film „This is it“ o Michaelu Jacksonovi. Kino vypadalo stejně, jako multikina u nás, celkově mi to tam přišlo levnější. Viděli jsme film The Blind Side, natočený podle skutečné události, který je o Michaelu Oherovi, profesionálnímu hráči amerického fotbalu (někdy nesprávně označovaného jako „ragby“). Film byl v anglickém znění s čínskými titulky. Po kině jsem navrhnul jít se podívat do nedalekého 85-patrového mrakodrapu. Za 60 Kč jsme si vyjeli do 75. patra, odkud byl vidět celý Kaohsiung. Výtah jel rychlostí 36 km/h a byli jsme ve výšce 300 metrů.

    Fotogalerie zde