Archiv Duben,2010

• Čínština

  Datum: 2010.04.17 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 4

  S čínštinou se setkávám každý den a třikrát týdně mám dvouhodinovku čínštiny, proto jsem se rozhodl napsat pár zajímavostí o tomto jazyku.

  Tóny

  Čínština je jazyk tonální. To znamená, že výška tónu spoluurčuje význam slova. Je však mýlka, že čínština se zpívá a že je k jejímu studiu potřeba hudebního sluchu. Podobné tóny používáme totiž i v češtině. Ukážu to na příkladu, který uvedl v rozhovoru pro server Barak.cz český sinolog Vladimír Ando. V mandarínské čínštině existují 4 typy tónů:

  1. rovný vysoký – když něco sami zaviníte, například přijedete na chalupu, zjistíte však, že jste si zapomněli klíče a zvoláte „neee“ vysokým rovným tónem
  2. mírně stoupavý – pokud je výsledek jiný než očekávaný, vyslovíme „ne?“ se stoupavým průběhem
  3. nejdříve mírně klesající a poté stoupavý – pokud reagujeme výhružně na to, že někdo nám odmlouvá a odmítá splnit náš požadavek, pak řekneme „ne?!“ vyslovené nejprve poklesem a posléze strmým vzestupem
  4. prudce klesající – rázné a odmítavé odseknutí: „ne!“

  Tón je integrální součástí každé slabiky a pokud ho vyslovíme špatně, můžeme naprosto změnit význam. Například slabika „ma“ v prvním tónu znamená „matka“, ve druhém „konopí“, ve třetím „kůň“, ve čtvrtém „nadávat“

  Při vyslovování tónů nezáleží na absolutní pozici tónu, ale na relativní pozici vůči ostatním tónům. Takže čínský dřevorubec bude mluvit přirozeně hlubším hlasem, než dvacetiletá dívka.

  Gramatika

  Gramatika mandarínské čínštiny je asi ta jediná jednoduchá věc na tomto jazyku. Skoro žádnou gramatiku nemá, slova většinou jen skládáte za sebe do správného pořadí.  Neexistuje žádné skloňování ani časování. Například „jsem Čech“ řeknete větou „já být Česko člověk“. Protože se v čínštině musí používat tóny, na konec otázky se vždy musí dát slabika „ma“ s neutrálním tónem, která určuje, že se jedná o otázku.

  Čínské znaky

  Pro slušnou znalost čínštiny je potřeba znát zhruba tři až pět tisíc znaků. Aby to však nebylo jednoduché, existují dva typy:

  1. Tradiční znaky – používají se na Tchaj-wanu, v Hong Kongu a Macau. Dříve se používaly i v pevninské Číně, avšak v 50. letech nechala komunistická vláda znaky zjednodušit, aby tak zvýšila gramotnost obyvatelstva. Podle Wikipedie se často používají také v čínských komunitách ve světě vyjma Singapuru a Malajsie.
  2. Zjednodušené znaky – dnes se používají v ČLR. Podle mého laického názoru jsou jednodušší, než tradiční znaky, ale jsou stále dost složité (například místo 15 tahů potřebujete pro napsání znaku jen 10 ). Bylo zjednodušeno asi 2 500 znaků, ostatní jsou stejné.

  Jedna slabika v čínštině může mít při vyslovení stejného tónu mnoho významů. Pro každý význam existuje jiný znak. Jelikož však znaky, na rozdíl od latinky, nenesou výslovnost, píšou všichni Číňani stejně bez ohledu na dialekt. To znamená, že přesto, že Pekiňan a Kantoňan by se ústně nedomluvili, mohou to napsat na papír – budou tomu rozumět oba. Ze stejného důvodu často v čínské televizi dávají čínské titulky, přestože je hlas v čínštině. A toto je také důvod, proč Číňané pravděpodobně nikdy nepřejdou na latinku – ztratili by jednotící element jednotlivých dialektů.

  Mezi slovy se nepíšou mezery. Tečku píšou Číňané jako kroužek. Staré knihy se čtou shora dolů a zprava doleva, zatímco nové knihy jsou po vzoru latinky zleva doprava.

  Psaní na klávesnici v čínštině

  Před chvílí jsem si nechal od svého spolubydlícího Yi-Xianga ukázat, jak píše tradiční čínské znaky na klávesnici. Na každém tlačítku má čínský znak, který určuje nějaký jednoduchý tón, například „u“ a „o“. Takže aby napsal slovo „wǒ“ (= „já“), stiskne klávesu se znakem pro „u“, poté „o“, nakonec stiskne klávesu pro příslušný třetí tón. Zobrazí se mu lišta nabízející znaky, u každého je číslo a on vybere ten znak vyjadřující správný význam slova stisknutím příslušného čísla. Pravděpodobně ale existují i jiné způsoby psaní, například pokud si chcete nainstalovat podporu čínské klávesnice ve Windows, máte mnoho možností.

  Dialekty

  • Mandarínština (836 miliónů lidí ovládá tento dialekt) – oficiální jazyk ČLR (vláda prosazuje, aby se vyučoval ve školách a objevoval v novinách, televizi a rádiích) a Čínské republiky (Tchaj-wanu). Na Tchaj-wanu se mandarínština trochu liší, takže se můžete setkat s pojmem „tchaj-wanská mandarínština“. Původně termín „mandarínština“ znamenal jazyk, kterým se dorozumívají vysocí čínští hodnostáři. Portugalští námořníci si všimli, že na mnoha místech v Asii se vysokým úředníkům říká sanskrtským slovem „mantri“ a mysleli si, že nějak souvisí s portugalským slovem „mandar“ (rozkazovat).
  • Wu (77 miliónů) – mluví se jím v některých čínských provinciích.
  • Yue (kantonština) (71 miliónů) – používá se ve dvou provinciích na jihu Číny (okolo města Kanton), dále v Hong Kongu a Macau. Zajímavost: kantonština má 9 tónů !!!
  • Min (60 miliónů) – mimo jiné také na Tchaj-wanu.
  • Xiang [Šjank] (36 miliónů)
  • Hakka (34 miliónů) – jazyk etnické skupiny „Hakka“, menšinový jazyk také na Tchaj-wanu.
  • Gan (31 miliónů)

  Zajímavost: aby Kantoňan porozuměl mandarínštině, musí se ji učit jako cizí jazyk. Avšak různé dialekty mají stejné písmo, jak jsem uvedl výše, takže to pro Kantoňana přece jen bude o něco jednodušší, než pro Čecha.

  Moje výuka čínštiny

  Ve škole mám čínštinu třikrát týdně, pokaždé s jinou učitelkou. V první hodině se učíme „konverzaci“. Většinou nám učitelka říká nějaké fráze. Sice jsem žádal, aby to psala na tabuli, jenže asi neumí čínskou transkripci pinyin (čti [pchin-jin]), takže mi nezbývá nic jiného, než si to zapisovat foneticky pomocí české abecedy. To je ale dosti blbé, protože mnohdy to prostě zapsat s českou abecedou nejde a v pinyinu to zapsat taky není úplně jednoduché, když to slovo slyšíte poprvé v životě. Taky je to dost vysilující, neustále poslouchat čínské fráze a zapisovat si je, takže při hodině často usínám a učitelka se mě ptá, zda jsem unaven. Minule už jsem to nevydržel a řekl jsem, že hodina je nudná.

  Ve druhé hodině se učíme většinou výslovnost nebo gramatiku. Tato hodina je nejpřínosnější, učitelka umí nejlépe anglicky a všechno píše v pinyinu.

  Na třetí hodině se učíme psaní, přestože jsem hned na začátku na dotaz, co se chci v čínštině učit řekl, že se nechci učit psát. Jak jsem psal výše, pro slušnou znalost je třeba znát 3 tisíce znaků. Za ty 2 měsíce, co tu jsme, jsme se zatím naučili napsat čínsky čísla 1 – 10. Posledně na konci hodiny se nás učitelka dotázala, co se chceme naučit příště. Prostě ukázka, jak by neměla vypadat výuka čínského jazyka. Takže jsem svůj cíl naučit se něco málo čínsky přehodnotil a nyní beru výuku čínštiny jako prostředek o něco lepšího poznání místní kultury. Svou nespokojenost kromě častého zívání, které nedokážu ovlivnit, nijak najevo nedávám, protože jinak se k nám učitelky chovají velice hezky.

• Dva články, které mě zaujaly

  Datum: 2010.04.10 | Kategorie: Nezařazené | Komentářů: 0

  Dnes bych se chtěl pouze podělit o dva články z největších českých zpravodajských serverů, které mě zaujaly. Prvním z nich je článek na iDnes.cz „Americká vláda utajuje návštěvy ufonů aneb největší konspirační teorie“. Na svém blogu jsem totiž nedávno zveřejnil článek s názvem „Konspirační teorie o 11. září“. Když jsem se ve výše zmíněném článku na iDnes.cz dostal k podnadpisu „6. Útok z 11. září 2001 provedly americké tajné služby“, dostal jsem pocit, jako bych se dostal na svůj blog a četl svůj článek. Vzhledem k tomu, že jsem to odnikud nekopíroval a psal pouze svůj vlastní názor na film o 11. září, tak jsem si jist, že se mnou autor očividně hodně inspiroval. Některé věty jsou skoro totožné. Tak jsem alespoň někomu ulehlčil několikahodinovou práci. Ani mi to ale moc nevadí, aspoň si moje názory přečetlo širší publikum, než jen čtenáři mého blogu Jen jsem za to nedostal zaplaceno, jako autor článku na iDnes.cz.

  Další článek vyšel na serveru Novinky.cz s titulkem „Kaplického ani Mašíny poslanci Klausovi nedoporučili“.  Píše se v něm o možných nominacích na ocenění státním vyznamenáním 28. října prezidentem Václavem Klausem. Měl jsem velkou radost, že poslanci nominovali i mého přítele a zaměstnavatele Jaroslava Zaviačiče. Přestože pan Klaus je pro mnohé lidi kontroverzní postava, stále je to prezident České republiky a byla by to veliká pocta. Samozřejmě to není stoprocentní, protože se jedná o nominaci, ale i tak si myslím, že je to velký úspěch a budu Jaroslavovi držet palce!

  Zde můžete zhlédnout medailonek o Jaroslavu Zaviačičovi z pořadu České televize Barvy života odvysílaném 25. 1. 2008:

• Výlet do Pingtungu

  Datum: 2010.04.07 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

  Tento týden mají vysokoškoláci na Tchaj-wanu prázdniny, takže jsme se vydali s Jamie do Pingtungu k její sestřenici. S její rodinou už jsem se na pár minut potkal o víkendu, protože manžel sestřenice přes týden pracuje u policie, takže mě chtěl vidět.

  Výlet jsem si užil, rodina sestřenice Jamie je velice sympatická a taky jsem se konečně najedl něčeho jiného, než těch blafů ze školních restaurací

  Touto dobou jsem se měl s kolegou plahočit po zablešených hotelích v Thajsku, nakonec jsem rád, že jsem nejel, před chvílí jsem dokonce četl, že v Bangkoku je vyhlášen výjimečný stav kvůli protivládním demonstracím.

  Fotogalerie zde

• Taiwan will touch your heart

  Datum: 2010.04.02 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

  … to je slogan, který používá Tchaj-wan ve videích zvoucích turisty k návštěvě tohoto nádherného ostrova a mohu říci, že tento slogan nelže.

  Výstava o České republice

  

  Minulý týden ve čtvrtek jsme v rámci výuky čínštiny s našimi dvěma učitelkami a „spolužačkami“ (jsou to rodilé Tchaj-wanky, ale chodí nám na hodiny pomáhat) navštívili Muzeum tchaj-wanské literatury v Tainanu, ve kterém probíhala výstava o České republice Czech Gems.

  Na začátku výstavy si mohou návštěvníci prohlédnout fotky České republiky. Jejich autor je Vladimír Uher. V druhé části výstavy jsou jeden vedle druhého seřazeny plakáty, každý propagující něco typického pro Českou republiku. Všechny jsem si vyfotil, takže se na to můžete podívat ve fotogalerii. Ve třetí části se mohou diváci podívat na film o České republice.

  Kromě výstavy o ČR jsme se také podívali do oddělení o tchaj-wanské literatuře. Nejvíce mě z toho asi překvapilo to, že Tchaj-wanci mají dobrý vztah k Japoncům, přestože je tu 50 let okupovali. Ptal jsem se na to Garyho, který mi k tomu řekl, že s Japonci nemají špatné vztahy a z 50 let okupace se naučili mnoho z jejich kultury. Na tom je vidět naprosto odlišné myšlení Tchaj-wanců. Češi většinou o Rusech v pozitívech nemluví.

  Víkend

  V pátek jsme měli s Jakubem odjet do Thajska, ale o tom jsem už psal ve článku Jak jsem nejel do Thajska.

  V sobotu jsem jel do Nanzihu, kde jsem se sešel s kamarádkami ze školy (Gigi s přítelem, Dalia, Joy, Rachel) a šli jsme na hot pot. Byla to taková luxusnější restaurace, kde zaplatíte 400 tchaj-wanských dolarů (cca 240 Kč) a můžete toho sníst, kolik chcete. Kamarádi mi neustále přidávali na talíř nějaké jídlo a protože by mi přišlo neslušné to tam nechat, tak jsem skoro všechno snědl. Což se ukázalo o něco později jako chyba, protože jakmile jsem na skútru vyjel z města, tak jsem myslel, že se po… Naštěstí jsem cestou potkal McDonald a využil služeb jeho toalety. Neumíte si představit ten pocit A večer jsme s Garym popíjeli pívo a bavili se o politice Takže jsem se od něj dozvěděl, že volí Kuomintang a celkově to bylo zajímavé.

  V neděli jsem s Garym a svými spolubydlícími Yi-Xiangem [I-šjangem] a Čong-dzanem (nevím, jak se to píše v latince ) jeli na skútrech do Tainanu na oběd a pak si udělali krátký výlet na nějaké místo, jehož jméno si samozřejmě nepamatuju, ale to asi není důležité. Celkově to byl nádherný výlet se skvělými kamarády

  Přítelkyně

  

  Nejpozitivnější věc je, že jsem se tu seznámil se svou novou přítelkyní, čínským jménem se jmenuje Wei-Ling Zhuang, evropským jménem Jamie. Je jí 21, studuje architekturu a máme se rádi To je asi tak vše, co by Vás mohlo zajímat, přece jen si musím zachovat nějaké soukromí Snad jen to, že se bavíme v angličtině, protože moje čínština ještě potřebuje trošku dopilovat …

  Hodně srandy jsem si i užil se spolubydlícími. Jakmile jsem jim řekl, že budu mít s Jamie rande, tak si Čong-dzan našel ve slovníku slovo „unfair“ a začal na celý pokoj křičet „unfair, unfair“. Yi-Xiang zase křičel „lucky“ Pak mi Čong-dzan přes Google Translator napsal, že je zde tři roky a s žádnou holkou nikam nešel. Ale to si trochu dělal srandu, protože má přítelkyni, stejně jako Yi-Xiang.

  Video – Taiwan will touch your heart

  Zde se můžete podívat na dvě videa propagující Tchaj-wan:

  Fotogalerie zde