Archiv Květen,2010

• Oslava narozenin a surfování v Kentingu

  Datum: 2010.05.26 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

  V poslední době jsem se musel více věnovat škole a neměl jsem tolik zajímavých věcí, o kterých bych se zde mohl rozepsat, proto zde dlouho nepřibyl žádný příspěvek. Dnes jsem se rozhodl po delší odmlce zase něco napsat o svém životě na Tchaj-wanu.

  Oslava narozenin

  20. dubna jsem na Tchaj-wanu oslavil 21. narozeniny. Žádnou oslavu jsem vlastně neorganizoval, takže jsem jen popíjel pivo se spolubydlícími svými a Jamie. Dokonce jsem dostal i nějaké dárky – od spolubydlících Yi Xianga a Qiong Zhana sošku boha, která mi prý přinese peníze a jakýsi přívěšek. Joy mě pozvala do Nanzihu na oběd a dostal jsem od ní přívěšek ve tvaru Tchaj-wanu a přání. Od Jamie jsem dostal takovou skládačku s fotkami a různými poznámkami. Hodně mě to potěšilo, muselo jí to dát hodně práce, avšak blíže obsah nebudu popisovat

  Soutěž ve zpěvu

  Nedávno se na Kao Yuan konala soutěž ve zpívání, které se zúčastnili i mí kamarádi Gary a Joy, a tak jsem se tam šel podívat jako divák. Byly to vlastně tři soutěže, v první se zpívalo v angličtině, pak v japonštině a na konec v čínštině. Každá soutěž byla jiný den. Nejvíc jsem si asi užil angličtinu, protože tam byly známé písničky a taky jsem se tam hodně nasmál. Nejvtipnější byli dva zpěváci, kteří si vybrali song od lady Gaga. Jeden z nich byl nejen hodně vtipný, ale uměl skutečně i dost dobře zpívat a nakonec soutěž vyhrál. Gary skončil třetí v soutěži v japonštině. Joy se zúčastnila pouze soutěže v čínštině, kde bylo účastníků samozřejmě nejvíce a ani nevím, jak se přesně umístila. Gary i Joy ale umí zpívat dobře a mají můj obdiv.

  Barbecue

  Později mě pozvaly spolužačky z čínštiny na barbecue, které organizovala jedna z nich doma v Gangshanu. Před polednem jsem tedy přijel s přítelkyní, Jakub se nezúčastnil. Podávaly se různé mořské potvory jako krevety nebo chobotnice, ale i vepřový steak. Aby nezbylo jídlo, na konci se hrála hra kámen-nůžky-papír. Vždy když někdo prohrál, musel něco sníst. To se mi moc nelíbilo, protože moc nejím, naštěstí jsem ani jednou neprohrál Táta spolužačky, u které se barbecue konala, uměl dobře německy, takže jsme prohodili pár vět.

  Fotogalerie zde

  Výlet do národního parku Kenting

  Na hodiny čínštiny s námi chodí i studentka Amber, která nám pomáhá. Před pár týdny nás pozvala do Kentingu vyzkoušet si surfování a to jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Za ubytování na jednu noc a dvě výuky surfování jsem zaplatil asi 1200 Kč. S Jakubem jsme vyjeli už v pátek ráno, přestože sraz s Amber a jejími kamarády měl být až v sobotu před polednem v Kentingu. Docela těžký úkol byl narvat všechny věci do batohu a skútru, což se nakonec povedlo. První noc jsme plánovali přenocovat ve stanu, který si zde Jakub koupil. Já jsem si však zapomněl koupit karimatku a mám zkušenost, že ve spacáku na tvrdé zemi se člověk moc nevyspí. Takže jsem si nakonec vzal pouze deku z kolejí s tím, že spacák stejně nebude potřeba, protože i v noci je tu teplo.

  Cestu do místa, kde jsme chtěli stanovat, jsme spojili s výletem po Kentingu. Stavili jsme se u skal „Chuanfan Rock“. Další zastávkou byl „Eluanbi Park“, kde byl k vidění mimo jiné opevněný maják. Také jsme se vykoupali v „Little Bay“ (malá zátoka), kam jsme jeli později surfovat.

  Další den jsme se dopoledne setkali s Amber a jejími kamarády v „Afei’s surfing shop“ a odpoledne jsme se vydali na naši první „hodinu“ surfování. Bylo určitě přes 30°. Jeli jsme mikrobusem, cesta byla trochu o život (řidič měl nohu skoro za krkem, řídil jednou rukou a předjížděl těsně před zatáčkou, kde za žádnou cenu nemohl vidět, zda něco nepojede), ale do cíle jsme se nakonec dostali. Mně a Jakubovi byl naštěstí přidělen jeden učitel a holkám druhý, takže zatímco se holky plácaly někde u pobřeží, my jsme mohli po pár krátkých instrukcích jít přímo do vody a vyzkoušet si to. Na samotném „prkně“ mě překvapily jeho rozměry, na výšku mělo určitě přes dva metry. Náš učitel se jmenoval Ray a uměl dobře anglicky. Byl velmi příjemný a neustále říkal, jak mi to jde, i když si myslím, že v duchu si říkal „To je ale trotl“. Vždy jsem si lehnul na surf a jakmile Ray uviděl, že jde velká vlna, dal mi pokyn k „pádlování“, pak mě ještě přistrčil a ve správný moment mi řekl „stand up“, kdy jsem se měl zvednout a jet po vlně. Zezačátku jsem vždy po půl vteřině po zavřískání skončil ve vodě. Později už mi to ale začalo jít a ukázalo se, že to není zas až tak těžké. Surf jsem tedy neovládal do stran, byl jsem rád, že jedu

  Večer jsem šel s Amber a kamarády Nickem, jeho přítelkyní a Jasmine na noční trh. Jakub nešel, protože byl utahaný. Předpokládal jsem, že tam hodinu pobudeme a pak pojedem zpět na hotel. To byl samozřejmě omyl, jeden z Afeiových pracovníků nás pozval do klubu na travesty show. Takže jsme tam asi dvě hodiny čekali, avšak ti lidé, co nás pozvali, nepřicházeli, protože byli na jiné show, takže nakonec jsme šli zpět. Na hotelu nás bylo všech šest na jednom pokoji, takže žádný luxus, ale na jednu noc to plně stačilo (kdybych měl být na pokoji s pěti cizími lidmi, to by mi vadilo, ale takhle to bylo v pohodě).

  V neděli dopoledne nás čekala druhá a poslední hodina surfování. Toho dne bylo bohužel zataženo. Ray mě docela naštval, protože se nám vůbec nevěnoval a museli jsme si poradit sami. Ukázalo se, že bez pomoci je surfování mnohem složitější. Dost těžkým úkolem je vůbec se dostat dál od pobřeží (což jsem tedy musel zvládnout i den před tím, s tím mi nikdo nepomáhal). Na této pláži byly samozřejmě dost velké vlny, takže když přišla jedna z těch větších, tak mě odmrštila pár metrů dozadu, občas když jsem to zchytal hodně špatně, tak jsem ani neudržel surf. Z toho důvodu si musíte prkno vždy připevnit k noze. Jednou, když jsem se pokoušel pádlovat dál od pobřeží mě jedna vlna smetla dozadu a otočila o 90 stupňů, takže další velká vlna mě naprosto spláchla a surf mi dal ránu do hlavy. Od té doby jsem si dával větší pozor. Když už jsem se tedy dostal na větší hloubku, tak byl další úkol vyčkat na tu správnou vlnu, pak začít pořádně pádlovat a ve správný moment se na surf postavit a udržet rovnováhu. Když už se mi povedlo vstát, tak jsem buďto byl na vlně a po vteřině jsem ztratil balanc, nebo byla vlna už přede mnou a já se propadnul dolů. Ani jednou se mi nepodařilo pořádně po vlně jet. Takže to bylo trochu zklamání. Ale celkově jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, kdybychom měli v Česku moře, možná bych si prkno zakoupil

  Odpoledne mě čekala cesta domů. Jakub chtěl v Kentingu ještě přenocovat ve stanu a v pondělí se podívat na nějakou blízkou horu, takže jsem musel jet sám. Cesta nebyla nijak složitá, podle mapy stačilo celou dobu jet po silnici č. 1 a měl jsem dojet až do Lujhu. Přesto jsem z této silnice ve městě Pingtung omylem sjel (protože tam nebylo značení). Měl jsem u sebe GPS, takže nakonec nebyl problém najít cestu. Pak jsem ještě mírně zabloudil v Kaohsiungu, kdy jsem málem vjel na dálnici, což se se skútrem nesmí. Opět vypomohla chytrá krabička GPS. Cesta však nebyla naprosto příjemná, protože asi po dvaceti minutách jízdy začalo silně pršet. Naštěstí jsem měl pláštěnku, jenže chvílemi byl déšť tak silný, že mě kapky úplně bily do tváře a několikrát jsem kvůli tomu musel i zastavit nebo hodně zpomalit. Jednu chvíli mě i málem povalil silný vítr. Nakonec jsem však dojel živý a zdravý, plný zážitků z tohoto skvělého výletu Tři hodiny po mně k mému překvapení dorazil i Jakub, který si svůj plán kvůli počasí rozmyslel.

  Práce na kolejích

  Nedávno jsem se dozvěděl, že abych nemusel za koleje platit cca sedm tisíc Kč, budu muset odpracovat dvacet hodin při úklidu. To mě trochu naštvalo, protože už tu jsem přes tři měsíce a bylo mi to řečeno až teď. Nakonec jsem proti tomu nikde neprotestoval, aby si zde o mě nemysleli, že jsem kůže líná a občas se zajdu kolejbáby zeptat na nějakou práci. Máme tu dvě kolejbáby, jedné říkáme „špatná“ a druhé „dobrá“. Takže chodím jen k té dobré, která mi třeba za čtyřicet minut práce napíše do kartičky dvě hodiny. Občas mám pocit, že ani neví, co mi má zadat. Takže dnes jsem v jednom patře čistil zařízení na kartu, které je u každých dveří. Poté jsem měl ve dvou patrech zamést koštětem strop od prachu, což jsem moc nepochopil, neboť existuje zemská gravitace a předpokládám, že prach se moc na stropě neusazuje. Takže jsem si úkol trochu poupravil na vymetení pavučin, kterých tu je požehnaně. Největší šok mě však čekal asi dva metry od svého pokoje, když jsem objevil obrovského brouka. Ležel na zádech, tak jsem myslel, že je mrtvý. Tak jsem do něj strčil koštětem a on začal hýbat nohama a vydávat strašlivé zvuky. Tak jsem letěl za Qiong Zhanem, ať ho jde zabít Ten ho bez problému vyhodil z okna. Byla to odporná velká masitá cikáda.

  Fotogalerie z Kentingu zde

  P. S. To jsem svůj článek zakončil krásnou větou, že?
  P. S. 2 Pozorte, tentokrát jsou tu dvě fotogalerie, jedna zde a druhá zde.