Cesta za stipendiem

Datum: 26. 5. 2011 | Kategorie: Tchaj-wan | Tagy: IT,studium,Tchaj-wan

Minulý týden jsem se dozvěděl radostnou zprávu, že mi bylo Tchaj-pejskou ekonomickou a kulturní kanceláří (tedy tchaj-wanskou vládou) uděleno stipendium pro studium na Tchaj-wanu. Zároveň jsem byl přijat i pro studium na National Taiwan University – magisterský obor „počítačová věda“. Ještě před započetím studia magisterského programu však budu rok studovat čínštinu na National Cheng Kung University. Mám z toho velkou radost, neboť se mi na Tchaj-wanu během půlročního výměnného pobytu líbilo a toto byla prakticky jediná možnost, jak se tam dostat zpět. Získat stipendium však nebylo jednoduché. Ze všeho nejdřív bylo potřeba dokončit současné bakalářské studium, což bylo ztíženo právě tím, že jsem před rokem byl na výměnném pobytu. Musel jsem v posledním semestru tedy dodělávat navíc dva poměrně těžké předměty z druhého ročníku. Proces podání přihlášky do konkurzu byl také nanejvýš složitý. Pokusím se popsat veškeré překážky, které mě na této cestě potkaly. Těchto rad pak mohou využít i případní budoucí žadatelé o toto stipendium.

Součástí přihlášky muselo být několik dokumentů – doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání (tj. maturitní vysvědčení), výpis známek a v případě, že člověk ještě nedokončil studium pak i potvrzení, že je v posledním ročníku. Aby první dva zmíněné dokumenty byly legální i v zahraničí, bylo třeba je superlegalizovat. Proces superlegalizace znamená, že dokument je nejdříve legalizován institucí nadřazené té instituci, která jej vydala (v případě maturitního vysvědčení je to Ministerstvo školství). Poté je třeba ověřit platnost razítka této instituce na Ministerstvu zahraničních věcí. V této chvíli, pokud není dokument v českém jazyce, musí být soudně přeložen do angličtiny. Nakonec zbývá jej superlegalizovat na ambasádě státu, ve kterém má platit. Zdá se vám to složité? Věřte, že je to ještě složitější!

Vzhledem k tomu, že jsem chtěl stihnout obě dvě ministerstva, přičemž Ministerstvo zahraničí zavíralo už kolem poledne, přijel jsem do Prahy brzo ráno. Dokumenty připravené, včetně kolků – pro Ministerstvo školství třicetikorunové, pro zahraničí stokorunové. Jaké bylo překvapení, když jsem byl na Ministerstvu školství během minuty vyřízen s tím, že mám na výpisu známek z VŠ místo kulatého razítka hranaté (toto není vtip) a místo originálního podpisu děkana byl pouze digitální podpis z tiskárny. Úřednice na ministerstvu byla ochotná, avšak nemohla s tím nic dělat, přičemž řekla, že na studijním oddělení školy by měli vědět, že pro dokument, který má být platný v zahraničí, je třeba těchto náležitostí. Naštěstí jsem ale nejel do Prahy úplně nadarmo, protože další den mě čekala v Perlovce zkouška z angličtiny kvůli certifikátu TOEFL (Test of English as a Foreign Language), který byl vyžadován jak pro přihlášku na tchaj-wanskou VŠ, tak na přihlášku kvůli stipendiu.

Další den jsem se tedy vydal do Perlovky. Naštěstí s hodinovým předstihem. Budovu testovacího centra (Wall Street Institute) jsem totiž nemohl vůbec najít, Perlovku jsem prošel křížem krážem, a to i se zapnutou GPS Nakonec jsem zjistil, že se institut nachází v prvním patře budovy ČSOB, přičemž venku není žádný nápis. Na test jsem se předem připravoval, takže jsem věděl, do čeho jdu. Test se skládal ze čtení, psaní, mluvení a poslechu. Celý se dělal na PC. Části čtení a poslech byly automaticky vyhodnoceny, zatímco text ze psací části a audio z části mluvící (každý měl k dispozici mikrofon, pomocí kterého byl hlas nahrán) byly odeslány do společnosti, která certifikát vydává a vyhodnoceny jejími pracovníky. Výsledek jsem se dozvěděl až asi za dva nebo tři týdny a dopadlo to velmi dobře. Za certifikát jsem zaplatil cca 4 tisíce Kč.

Později jsem tedy musel jít znovu na studijní oddělení a získat nový výpis známek se správným razítkem a podpisem. Výpis jsem dostal s kulatým razítkem a správným podpisem děkana, avšak podpis byl vytištěn opět z tiskárny. Paní na studijním říkala, že tohle musí stačit. Ihned jsem volal na Ministerstvo školství, kde mi řekli, že musí být podpis originální. Paní na studijním tedy nakonec ne úplně ochotně vyhověla a během tří minut přinesla dokument i s originálním podpisem. Jel jsem tedy znovu do Prahy, tentokrát vše proběhlo na ministerstvech hladce. V Hradci jsem nechal notářem ověřenou a ministerstvy legalizovanou kopii maturitního vysvědčení soudně přeložit do angličtiny (cenu už jsem raději zapomněl, myslím, že okolo 2 tisíc Kč).

Mezi všemi těmito peripetiemi jsem také musel získat doporučující dopisy minimálně od dvou učitelů (já si zařídil tři) jak pro přihlášku na stipendium, tak kvůli přihlášce na National Taiwan University. Bylo to složité obíhání a lítání. Dal jsem si s tím hodně záležet a myslím, že tyto dopisy nejvíce přispěly k úspěchu. Dopisy jsem získal od proděkanky pro rozvoj a zahraniční styky paní doc. RNDr. Petry Poulové, Ph.D., svého vedoucího bakalářské práce pana Ing. Filipa Malého, Ph.D. a profesora statistiky a pravděpodobnosti z VŠE pana prof. Ing. Petra Hebáka, CSc. Všem zmíněným ještě jednou děkuji !!!

Po vyzvednutí soudně přeložené kopie maturitního vysvědčení jsem jel opět do Prahy, kde jsem výpis známek i vysvědčení předal v Tchaj-pejské kanceláři kvůli superlegalizaci. Paní za okýnkem nejdříve začala sčítat celkem horentní sumy na kalkulačce. Naštěstí jsem věděl, že pokud žádám o stipendium, je superlegalizace zdarma, a tak jsem se ozval a nic neplatil. Superlegalizace se nedělá na počkání, proto bylo nutné jet do Prahy za několik dní znovu pro vyzvednutí dokumentů. Předpokládal jsem, že se jedná o poslední cestu. Jak se později ukázalo, nebyla to úplná pravda.

Protože byl pouze asi týden do konečného termínu odevzdání přihlášky na National Taiwan University, odeslal jsem balíček s přihláškou expresní poštou, což mě stálo 1000 Kč (později jsem zjistil, že tato služba EMS – Express Mail Service – stojí na Tchaj-wanu zlomek této ceny – Česká pošta má tedy výrazně nadsazené ceny, ale co na to říct, když ještě ve 21. století má na tyto služby v ČR prakticky monopol jedna společnost). Balíček s přihláškou na stipendium jsem odevzdal ve škole. Přihlášku za mne tedy odeslala škola, což možná byla menší výhoda, než kdybych jej posílal sám.

Za několik měsíců jsem měl telefonát z Tchaj-pejské kanceláře. Tchaj-wanský úředník (mluvili jsme anglicky) mě zval na pohovor. Domluvili jsme se hned na následujícím dnu. Trošku se mi z toho udělalo nevolno, na druhou stranu jsem přemýšlel nad tím, že by to mohlo znamenat, že jsem byl v užším výběru. Jel jsem tedy do Prahy popáté. Pohovor v angličtině byl velmi krátký, maximálně tak 20 minut. Vyprávěl jsem své zážitky z půlročního pobytu na Tchaj-wanu, ptal se na některé věci ohledně víz a stěžoval si, že češtinou mluví jen 10 miliónů lidí, zatímco čínsky přes miliardu. Na mě skoro žádné otázky kladeny nebyly. Osobně si myslím, že účel pohovoru bylo zjistit úroveň angličtiny a celkový dojem z uchazeče.

Nakonec jsem se tedy před týdnem dozvěděl, že jsem se dostal do výběru sedmi uchazečů, kteří stipendium získali. Předposlední překážka mě čekala dnes, kdy bylo třeba obhájit bakalářskou práci a složit státní zkoušku. Dostal jsem otázky, ke kterým mám blízko (objektové programování, modely TCP/IP a ISO/OSI, bezpečnost IPv6), obhajoba taktéž proběhla bez problému.

Nyní zbývá získat vízum, koupit letenku a odjet na Tchaj-wan. Zisk víza však není žádný jednoduchý proces. Pokud chce člověk zůstat v zahraničí delší dobu, je vhodné žádat o rezidenční vízum. V tom případě Tchaj-wan vyžaduje podrobný zdravotní test, ověřený Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zahraničních věcí. Po příjezdu na Tchaj-wan je třeba do 14 dnů navštívit imigrační úřad a ukázat kartu školy. Škola mi však kartu předá až tehdy, kdy začnu studovat. Nyní tedy řeším, zda bude vůbec možné přijet na Tchaj-wan v červenci, jak jsem původně zamýšlel. Jedna z možností je zažádat o návštěvnické vízum, a to později změnit na rezidenční. Každopádně se na studium na Tchaj-wanu velmi těším a jistě se můžete těšit na další články