Život a studium na Tchaj-wanu

Datum: 12. 11. 2011 | Kategorie: Studium, Tchaj-wan | Tagy: čínština,Tchaj-wan

Delší dobu jsem na blog nic nenapsal, neboť nebyl čas, ani energie. Několikrát jsme se chystali na výlet, ale nejdříve jsem byl nemocný, pak byla nemocná Jamie (a pak dokonce i kočka dostala chřipku), potom bylo špatné počasí, takže to nějak nevyšlo Příští týden se však pojedu podívat do Liudui Hakka Cultural Park, takže snad zase bude o čem psát. Dnes tedy jen tak obecně o životě a studiu zde.

Život na Tchaj-wanu

Minulý rok jsem zde strávil 5 měsíců, takže nyní na mě po příjezdu nečekalo žádné překvapení. I tak si ale musím na některé věci zase zvykat. Nikdy si asi nezvyknu na zdejší dopravu. Pan Trpišovský občas oproti zdejším řidičům vypadá jako hodný pán. Nikdo zde nedodržuje skoro nic. Je to hodně odlišné od Evropy a nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Není to ani žádné překvapení – podle toho, jak mi přítelkyně popsala proces získání řidičského průkazu na Tchaj-wanu, tak si víceméně myslím, že tu ve skutečnosti řidičák nemá nikdo. Například abyste získali řidičák na skútr, musíte projet takovým úzkým pruhem několik desítek metrů bez zastavení, čímž prokážete, že dokážete skútr ovládat. Výcvik jízdy autem i závěrečná zkouška probíhá pouze na cvičišti, nikoli v reálném provozu. Avšak zdejší politici si to asi uvědomili a údajně se to má od příštího roku zpřísnit. O zdejší dopravě jsem se rozhodnul napsat extra článek, do kterého možná přidám i nějaké to video, abyste měli představu, jaký tady na silnicích vládne chaos

Další věcí, na kterou si musím zvyknout, je naprosto odlišná kuchyně. Hůlky už z minulého roku umím používat bez probllému, ale jde o jídlo. Nějaké houskové knedlíky s omáčkou a masem, což je tak typické pro českou kuchyni, zde nehledejte. Ani brambory se zde nejí jako příloha. K většině jídel se, pravděpodobně stejně jako jinde v Asii, podává rýže nebo nudle. Tchaj-wanské kuchyni dominuje palivá chuť, a také sladká (například párky jsou zde nasládlé). Sůl je zde nadávka. Nejhůř si na to zvyká žaludek, i teď po více než dvou měsících od příjezdu se často potýkám se zažívacími problémy (alias sra…).

Kdo se vyzná v zeměpise, tak ví, že je zde velmi vysoká hustota zalidnění, cca 6x vyšší, než v České republice, což s sebou také nese určité negativní důsledky. Zde v západní části ostrova nenarazíte na panenský kus přírody – všude jsou domy, hlučné ulice, víceméně se jedná o jedno obří město …Občas je mi z toho smutno, když vidím, co člověk dokáže s přírodou udělat. Stejně si myslím, že časem většina zemí na světě přistoupí, stejně jako Čína, k politice jednoho dítěte (pozor, Tchaj-wan není Čína, takže zde žádná taková politika neplatí) – vždyť se přece lidi nemůžou pořád množit jako kobylky! Pro Čínu je to samozřejmě mnohem jednodušší rozhodnutí, když nemá žádný penzijní systém, takže se nemusí bát jeho zhroucení v budoucnu v důsledku mnoha důchodců a mála dětí. Běhat chodím do městských parků, které jsou pěkně udržovány.

V neposlední řadě je tu pak naprosto odlišné počasí. Od příjezdu až do nynějška zde denně panují teploty nad 30 stupňů Celsia, v posledních několika dnech hodně pršelo (na rozdíl od Česka, kde prší několik hodin, tak tady prší třeba i několik dní v kuse). Občas je teplé počasí nepříjemné, hlavně z toho důvodu, že ve většině míst včetně restaurací mají klimatizaci, takže vyjdete z vedra do slušné zimy. V zimě by se údajně mělo ochladit, tak uvidíme. Ale zde na jižní části ostrova si myslím, že pod 15 stupňů to nepůjde …

Abych si však jen nestěžoval, tak je tu i řada věcí lepší, než v Česku. Například je to slušnost a pracovitost Tchaj-wanců. Nabídnu jeden příklad: po příjezdu jsem si potřeboval vyměnit eura na tchaj-wanské dolary. Přišel jsem tedy do banky, kde u vchodu stál strážce, který se uklonil, ukázal volnou přepážku kde jsem se posadil, poté mi přinesl čaj. Pracovnice mezitím přítelkyni vysvětlila, že v této bance je příliš vysoký poplatek a doporučila nám banku jinou. Předpokládám, že kdyby se to stalo v Česku, tak by mě nikdo na nic neupozornil a jen by mě oškubali (viz desítky podvodných směnáren v Praze na Václavském náměstí). Když jsme přišli zpět na parkoviště, náš skútr byl zablokován jiným. Strážce si toho všiml a sám ten druhý skútr přeparkoval. S tímto příjemným přístupem se zde setkáte nejen v bance, ale i v restauracích, na úřadech, skoro všude. Je to fajn, když někam přijdete a nepřipadáte si, jako že někoho hrozně otravujete, jako je tomu na mnohých místech v Česku.

Další věcí, která se mi na Tchaj-wancích líbí, je velká pracovitost. Bohužel v některých ohledech až extrémní – někteří zaměstnanci mají v práci volno dokonce jen jeden den v týdnu. Dovolená tu žádná neexistuje – něco jako to, že v Česku si může zaměstnanec vzít několik týdnů dovolené za rok, tu neexistuje. Pokud chce Tchaj-wanec jet na dovolenou a cestovat, tak prostě musí dát výpověď a poté si najít jinou práci. Přesně to musela udělat přítelkyně, když jsem ji pozval v létě do Česka. A jak jsem řekl v minulém odstavci, i když musí pracovat od rána do večera bez nějakých dovolených, tak se zde na zákazníky netváří s kyselým ksichtem, ale dělají práci s radostí, úsměvem a vždy rádi pomohou.

Studium

První příspěvek o nové škole, kde studuji čínštinu, jsem psal po jednom týdnu výuky, takže nyní studium mohu popsat detailněji. Počet studentů v mé třídě se ustálil na číslu 7, neboť někteří lidé šli z naší B do začátečnické A, naopak jiní přibyli. Jsme sice všichni z různých zemí (USA, Rakousko, Česko, Egypt, Filipíny, Lucembursko, Indonésie), ale myslím, že si výborně rozumíme. Učitelka je samozřejmě Tchaj-wanka Slyšel jsem, že Skot, o kterém jsem se zmiňoval v minulém příspěvku, se tento měsíc vrací do vlasti – těžko říct, jaký má důvod, možná to vzdal …

„Hlavní“ výuku s výše zmíněnou třídou mám každý den 2 hodiny (kromě toho mám pak ještě 4 volitelné předměty), přičemž každý týden probíhá prakticky naprosto stejně – nevím, zda to ostatní učitelé vedou jinak, ale mně to celkem vyhovuje. V pondělí vždy začínáme novou lekci. Učitelka na připravených kartách ukazuje nová slovíčka, vysvětluje výslovnost, použití ve větě, občas použije slovíčko v otázce, na kterou musíme odpovědět apod. V úterý vždy na začátku hodiny píšeme test z poloviny slovíček – učitelka nám je diktuje, my píšeme. Test vypadá nějak takto:

Zejména na začátku mi trvalo velmi dlouho si znaky zapamatovat, nyní s tím už nemám tak velký problém, neboť jsem zjistil, že čínské znaky jsou taková skládačka, skládají se většinou z více částí, které se v různých znacích opakují. Později již tedy není takový problém si je zapamatovat a naučit napsat (při psaní čínských znaků je důležité pořadí tahů, přičemž pro to existují určitá pravidla, takže opět časem člověk nemá problém i u neznámého znaku odhadnout, jaké je pořadí tahů). Například: „film“ se píše 電影, „krajina“ je 風景 – všimněte si podobnosti druhého znaku v obou slovech. Další příklad: „peníze“ jsou 錢, „hodinky“ 錶 – obě slova mají stejnou levou část. Je potřeba dát si pozor na „falešné kamarády“, například „nový“ je 新, „noviny” jsou 報. Levá část těchto znaků vypadá na první pohled stejně, ve skutečnosti je tam rozdíl. Jednotlivé části znaku pak dávají buďto fonetickou informaci, nebo význam. Tchaj-wanci tedy kritizují zjednodušené znaky, které se používají v ČLR, neboť zjednodušením znaky přišly o svůj význam. Další výhodou tradičních znaků je, že pokud se je naučíte, není pak již tak těžké se naučit znaky zjednodušené. Opačným směrem to tak nefunguje.

Po napsání testu ze slovíček dostane každý student několik karet s novými slovíčky a musí je nahlas přečíst, přičemž učitelka případně opraví výslovnost. Poté si vždy karty vyměníme, dokud jsme všichni neřekli všechno. Následuje něco podobného, avšak tentokrát musíme každé slovíčko použít ve větě. Docela mě to baví, rád vymýšlím vtipné věty. Jakmile dokončíme slovíčka, začínáme probírat gramatiku, kdy nás opět učitelka aktivně zapojuje a musíme vymýšlet věty s použitím dané gramatiky. Ve středu máme test z druhé poloviny slovíček a opět se učíme gramatiku.

V minulosti jsem již o čínské gramatice psal, jak je nesmírně jednoduchá. Tak například pokud bych měl čínskou větu „Každý den se doma učím 2 hodiny“ přepsat doslova, pak by to bylo něco jako „Já každý den v dům číst kniha, číst 2 hodiny.“ Nebo „Jak daleko je tvůj dům od vlakové stanice?“ by bylo něco jako „Ty dům od vlak stanice hodně daleko?“ Časování nebo skloňování v čínštině nehledejte.

Ve čtvrtek píšeme test, kdy nám učitelka diktuje celé věty. To je poměrně obtížné, protože musíte umět napsat veškerá slovíčka, tj. samozřejmě i ta z předchozích lekcí. Test vypadá takto:

Po dokončení gramatiky probereme nějaká ta cvičení, přečteme dialogy a text v učebnici. V pátek na začátku hodiny máme každý s každým malý rozhovor, kdy se vzájemně ptáme na předem dané věci, odpovědi si zapisujeme. Většinou je při tom třeba použít gramatiku a slovíčka z dané lekce. Učitelka se nás pak ptá, co jsme se dozvěděli. Po tomto menším opakování dostaneme velký test z celé lekce, jehož součástí je diktát, vyznačování tónů u vět, dále pak seřazení slov do správného pořadí, aby věta dávala smysl, doplnění chybějících slov, použití daných slov ve větě, popřípadě použití dané gramatiky ve větě. Test z celé lekce vypadá takhle:

Již mám za sebou i pololetní test, který se lišil, neboť byl napsaný jinou učitelkou. V tomto testu jsme museli napsat i krátký sloh o tom, jak jsme někam cestovali. Hned v první větě jsem udělal chybu, když jsem napsal „příští týden jsem cestoval do Tchaj-peje“ V čínštině totiž „příští týden“ doslova znamená „dolní týden“, „minulý týden“ je pak „horní týden“, takže je to mírně matoucí.

Kromě studia čínštiny se nyní také věnuji výuce češtiny, koupil jsem pro přítelkyni učebnici, kterou pomalu procházíme. Bude to zajímavé, až dojdeme k lekci s nějakou složitější gramatikou, jako je skloňování, vůbec totiž nevím, jak jí to vysvětlím, když čínština nic takového nemá.