Další zajímavé video jsem našel právě na Facebookovém profilu výše zmíněného Martina Kříže. Jedná se o Spejbla a Hurvínka, namluveného v čínštině. Výslovnost herců není moc dobrá, ale i tak to stojí za zhlédnutí. V albu se nachází i mnoho dalších videí o čínštině, na která jsem zatím neměl čas se podívat.

A jako poslední jsem si nechal písničku Modrá je dobrá od Ondřeje Hejmy, který ji nazpíval v čínštině. Pokud to nevíte, Ondřej Hejma vystudoval angličtinu a čínštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, takže se zpíváním v čínštině nemá problém. Nechal jsem písničku poslechnout přítelkyni a docela tomu rozuměla. Druhé z videí je z vystoupení Ondřeje Hejmy v Uvolněte se prosím, kde písničku zazpíval (od 12:15):

V minulosti jsem narazil na zajímavý web www.numbeo.com, kde je možné porovnat si ceny výrobků v jednotlivých zemích. Protože ceny zhruba odpovídají, rozhodl jsem se je použít v tomto článku a porovnat ceny v ČR a na Tchaj-wanu. Všechny ceny uvádím v korunách. Ceny zadávají na webu uživatelé, z nich se pak spočítá průměr za posledních 18 měsíců, proto pokud se cena u některého výrobku náhle změní, na webu se to projeví až později (např. česká vejce).

Celkově z následujícího přehledu vyplývá to, že platy tu jsou vyšší, přičemž většina věcí je na Tchaj-wanu levnějších. Například u potravin se tak nemusí zdát, ale například mléčné výrobky na Tchaj-wanu skoro nikdo nejí, navíc doma se tolik nevaří, většinou se chodí na jídlo do restaurací, kde dostanete krásnou porci třeba za 30 Kč. Jediné, co je tu dražší, je koupě bytu v přepočtu na metr čtvereční. Domnívám se, že to je dáno velmi vysokou hustotou zalidnění Tchaj-wanu (prostě je tu málo místa )

Zajímavá položka je benzín. Zajímalo mě, proč jsou v různých zemích ceny benzínu natolik rozdílné. Vyčetl jsem, že díky globálnímu trhu s benzínem je jeho cena v různých zemích velmi podobná, konečnou cenu, za kterou jej nakupujeme, určují hlavně vlády tím, jak moc jej zdaní. V Evropě je benzín nejdražší na světě, vlády se tím nejspíše snaží přimět lidi šetřit, používat MHD apod., zatímco americký model, který je i zde na Tchaj-wanu, spíše podporuje, aby všichni lidé jezděli auty (na Tchaj-wanu tedy spíše na skútrech )

U platů není uveden průměr, nýbrž medián, tj. 50 % lidí má vyšší plat než tento, 50 % nižší, takže medián je mnohem více vypovídající, nežli průměr, který tak rádi používají čeští novináři. Uvádět průměrný plat je nesmysl, protože když má devět lidí plat 20 tisíc Kč a jeden člověk má plat 120 tisíc Kč, tak průměrný plat je 30 tisíc Kč a všichni mohou začít nadávat, že na něj nedosáhnou Medián je však 20 tisíc Kč, extrémy jej tedy neovlivní.

Restaurace

Obchody

Doprava

Služby

Sport a zábava

Oblečení a boty

Měsíční nájem

Kupní cena bytu

Platy

Pro mě to znamenalo týden prázdnin. Vydal jsem se s přítelkyní a kočkou na sever Tchaj-wanu do Tchao-jüenu (pinyin: Táo Yuán, čínsky: 桃園), kde jsem se poprvé setkal s některými členy její rodiny. Možná jste v televizi viděli, že se v Číně pořádají obrovské přesuny obyvatelstva. Je to způsobeno tradicí, kdy první den oslav navštíví syn s manželkou své rodiče, druhý den pak dcera s manželem navštíví své rodiče. Vzhledem k tomu, že nejsem s přítelkyní sezdán, jsem tedy navštívil její rodinu tak trochu mimo protokol, nikomu to však nevadilo. Odnesl jsem si odtamtud pár nových zážitků, jako například hledání ztracené kočky, jízda na 50ccm obstarožním skútru, pomáhání v květinářství, zisk několika červených obálek s penězi (tradicí je, že většinou prarodiče a rodiče dávají obálky svým dětem či vnoučatům apod.) a hlavně pořádné procvičení čínštiny v praxi. Zajímavé je, jaké jsou neuvěřitelné teplotní rozdíly mezi severem a jihem Tchaj-wanu. Vlakem jsme jeli 3 hodiny, rozdíl v teplotách byl přes 10 stupňů. Na severu také mnohem více prší.

Po třech dnech strávených na severu jsme se vydali autem na jih ostrova do oblasti zvané Pin-ton (pinyin: Píng Dōng, čínsky: 屏東) do domorodé vesnice, kde se nachází další část rodiny. Jako na každé správné tchaj-wanské oslavě nechybělo karaoke, dobré jídlo a byla dokonce tombola. Byl jsem i pozván k mikrofonu, abych se čínsky přítomným představil, díky čemuž jsem zažil horké chvilky. Nicméně celý Čínský nový rok byl zajímavý, zase jsem o něco lépe poznal zdejší kulturu, procvičil si čínštinu a ani jsem neodešel s prázdnou. A protože na Čínský nový rok všichni neustále někam cestují, tak jsme při cestě vlakem zpět dvě hodiny stáli.

Obě hlavní strany považují Tchaj-wan za suverénní zemi, která není součástí Číny, avšak zatímco Demokratická pokroková strana odmítá jakékoliv vyjednávání s Čínou, Kuomintang bere politiku jedné Číny jako možný základ pro vyjednávání. Tchaj-wanci si tedy zvolili spíše dobré vztahy s Čínou, což se v dnešní době, kdy mají USA a hlavně Evropa ekonomické problémy, podle mého názoru může Tchaj-wanu hodit.

Blog se ukázal jako neocenitelná pomůcka, kdy nemusím všem povídat o svém životě na Tchaj-wanu zvlášť (což by ani nebylo časově možné, přestože umím psát všemi deseti celkem rychle), protože to nejdůležitější najdou právě zde. Dále jsem zaznamenal, že web je velmi užitečný pro ty, kteří se sem chystají jet studovat. Často dostávám dotazy i ohledně toho, jak žádat o stipendium.

Děkuji za přízeň a do budoucna doufám, že webu přibydou další návštěvníci, ať už mí známí nebo ti, kteří se chtějí dozvědět něco více o Tchaj-wanu.

Dnes jsem objevil univerzitní orchestr. Od indonéské kamarádky svého rakouského spolužáka jsem se dozvěděl, že jeden takový přímo v kampusu existuje, nachází se prý v „Activity Center“ (centrum aktivit). U úřednic v našem centru čínštiny jsem se na centrum poptal, dostal jsem od nich mapu. Podle mapy jsem se vydal orchestr najít – je velmi blízko budovy, kde studuji čínštinu. Na chodbě jsem zaslechl libé tóny tuby (což by určitě potěšilo kamaráda Jana Štemberka), tak jsem se za nimi vydal. Náhle se mě ale zmocnila panika, že bych musel mluvit čínsky (jak se čínsky řekne „orchestr“, „klarinet“ a „mohu se k vám připojit“ zatím nevím), takže zítra se vrátím s Jamie na místo činu a poptám se, zda bych se mohl připojit

V posledních dvou dnech jsem byl taktéž svědkem pověstné tchaj-wanské pracovitosti. Včera jsem odjel na kole do školy, o necelé 3 hodiny později se vrátil a silnice nikde. Dnes jsem ráno opět vyjel, po příjezdu jsem před domem našel silnici novou. Proč to tak nejde i v Česku?

Nyní k hlavnímu tématu. Nedávno jsem objevil film, který natočili kolegové ze školy v minulém semestru. V  krátkém filmu představují město Tchaj-nan. Velmi se mi líbí, proto jej nabízím zde ke zhlédnutí. Každá třída údajně musí vždy v březnu natočit film, takže se pravděpodobně můžete těšit i na moje účinkování.

O tomto filmu byla dokonce předevčírem i reportáž v tchaj-wanské televizi. V jedné části totiž student představuje horu Alishan, na konci pak zvolá „Tainan will touch your heart“. Jenže Alishan je od Tchaj-nanu, vezmeme-li v potaz maličkou velikost Tchaj-wanu, relativně daleko (zhruba 70 km), takže v televizi udělali ze spolužáků blbce.