Dva články, které mě zaujaly

Datum: 10. 4. 2010 | Kategorie: Nezařazené | Komentářů: 0

Dnes bych se chtěl pouze podělit o dva články z největších českých zpravodajských serverů, které mě zaujaly. Prvním z nich je článek na iDnes.cz „Americká vláda utajuje návštěvy ufonů aneb největší konspirační teorie“. Na svém blogu jsem totiž nedávno zveřejnil článek s názvem „Konspirační teorie o 11. září“. Když jsem se ve výše zmíněném článku na iDnes.cz dostal k podnadpisu „6. Útok z 11. září 2001 provedly americké tajné služby“, dostal jsem pocit, jako bych se dostal na svůj blog a četl svůj článek. Vzhledem k tomu, že jsem to odnikud nekopíroval a psal pouze svůj vlastní názor na film o 11. září, tak jsem si jist, že se mnou autor očividně hodně inspiroval. Některé věty jsou skoro totožné. Tak jsem alespoň někomu ulehlčil několikahodinovou práci. Ani mi to ale moc nevadí, aspoň si moje názory přečetlo širší publikum, než jen čtenáři mého blogu Jen jsem za to nedostal zaplaceno, jako autor článku na iDnes.cz.

Další článek vyšel na serveru Novinky.cz s titulkem „Kaplického ani Mašíny poslanci Klausovi nedoporučili“.  Píše se v něm o možných nominacích na ocenění státním vyznamenáním 28. října prezidentem Václavem Klausem. Měl jsem velkou radost, že poslanci nominovali i mého přítele a zaměstnavatele Jaroslava Zaviačiče. Přestože pan Klaus je pro mnohé lidi kontroverzní postava, stále je to prezident České republiky a byla by to veliká pocta. Samozřejmě to není stoprocentní, protože se jedná o nominaci, ale i tak si myslím, že je to velký úspěch a budu Jaroslavovi držet palce!

Zde můžete zhlédnout medailonek o Jaroslavu Zaviačičovi z pořadu České televize Barvy života odvysílaném 25. 1. 2008:

Výlet do Pingtungu

Datum: 7. 4. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

Tento týden mají vysokoškoláci na Tchaj-wanu prázdniny, takže jsme se vydali s Jamie do Pingtungu k její sestřenici. S její rodinou už jsem se na pár minut potkal o víkendu, protože manžel sestřenice přes týden pracuje u policie, takže mě chtěl vidět.

Výlet jsem si užil, rodina sestřenice Jamie je velice sympatická a taky jsem se konečně najedl něčeho jiného, než těch blafů ze školních restaurací

Touto dobou jsem se měl s kolegou plahočit po zablešených hotelích v Thajsku, nakonec jsem rád, že jsem nejel, před chvílí jsem dokonce četl, že v Bangkoku je vyhlášen výjimečný stav kvůli protivládním demonstracím.

Fotogalerie zde

Taiwan will touch your heart

Datum: 2. 4. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

… to je slogan, který používá Tchaj-wan ve videích zvoucích turisty k návštěvě tohoto nádherného ostrova a mohu říci, že tento slogan nelže.

Výstava o České republice

Minulý týden ve čtvrtek jsme v rámci výuky čínštiny s našimi dvěma učitelkami a „spolužačkami“ (jsou to rodilé Tchaj-wanky, ale chodí nám na hodiny pomáhat) navštívili Muzeum tchaj-wanské literatury v Tainanu, ve kterém probíhala výstava o České republice Czech Gems.

Na začátku výstavy si mohou návštěvníci prohlédnout fotky České republiky. Jejich autor je Vladimír Uher. V druhé části výstavy jsou jeden vedle druhého seřazeny plakáty, každý propagující něco typického pro Českou republiku. Všechny jsem si vyfotil, takže se na to můžete podívat ve fotogalerii. Ve třetí části se mohou diváci podívat na film o České republice.

Kromě výstavy o ČR jsme se také podívali do oddělení o tchaj-wanské literatuře. Nejvíce mě z toho asi překvapilo to, že Tchaj-wanci mají dobrý vztah k Japoncům, přestože je tu 50 let okupovali. Ptal jsem se na to Garyho, který mi k tomu řekl, že s Japonci nemají špatné vztahy a z 50 let okupace se naučili mnoho z jejich kultury. Na tom je vidět naprosto odlišné myšlení Tchaj-wanců. Češi většinou o Rusech v pozitívech nemluví.

Víkend

V pátek jsme měli s Jakubem odjet do Thajska, ale o tom jsem už psal ve článku Jak jsem nejel do Thajska.

V sobotu jsem jel do Nanzihu, kde jsem se sešel s kamarádkami ze školy (Gigi s přítelem, Dalia, Joy, Rachel) a šli jsme na hot pot. Byla to taková luxusnější restaurace, kde zaplatíte 400 tchaj-wanských dolarů (cca 240 Kč) a můžete toho sníst, kolik chcete. Kamarádi mi neustále přidávali na talíř nějaké jídlo a protože by mi přišlo neslušné to tam nechat, tak jsem skoro všechno snědl. Což se ukázalo o něco později jako chyba, protože jakmile jsem na skútru vyjel z města, tak jsem myslel, že se po… Naštěstí jsem cestou potkal McDonald a využil služeb jeho toalety. Neumíte si představit ten pocit A večer jsme s Garym popíjeli pívo a bavili se o politice Takže jsem se od něj dozvěděl, že volí Kuomintang a celkově to bylo zajímavé.

V neděli jsem s Garym a svými spolubydlícími Yi-Xiangem [I-šjangem] a Čong-dzanem (nevím, jak se to píše v latince ) jeli na skútrech do Tainanu na oběd a pak si udělali krátký výlet na nějaké místo, jehož jméno si samozřejmě nepamatuju, ale to asi není důležité. Celkově to byl nádherný výlet se skvělými kamarády

Přítelkyně

Nejpozitivnější věc je, že jsem se tu seznámil se svou novou přítelkyní, čínským jménem se jmenuje Wei-Ling Zhuang, evropským jménem Jamie. Je jí 21, studuje architekturu a máme se rádi To je asi tak vše, co by Vás mohlo zajímat, přece jen si musím zachovat nějaké soukromí Snad jen to, že se bavíme v angličtině, protože moje čínština ještě potřebuje trošku dopilovat …

Hodně srandy jsem si i užil se spolubydlícími. Jakmile jsem jim řekl, že budu mít s Jamie rande, tak si Čong-dzan našel ve slovníku slovo „unfair“ a začal na celý pokoj křičet „unfair, unfair“. Yi-Xiang zase křičel „lucky“ Pak mi Čong-dzan přes Google Translator napsal, že je zde tři roky a s žádnou holkou nikam nešel. Ale to si trochu dělal srandu, protože má přítelkyni, stejně jako Yi-Xiang.

Video – Taiwan will touch your heart

Zde se můžete podívat na dvě videa propagující Tchaj-wan:

Fotogalerie zde

Jak jsem nejel do Thajska

Datum: 27. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 1

Včera měl být velký den. S kolegou Jakubem Matěchou jsme si bláznivě koupili zpáteční letenku do Thajska s návratem po 14 dnech. Bohužel se ráno vystupňovaly naše neshody, které se čas od času objevovaly už od začátku a já se rozhodl, že nikam nepojedu. Vše začalo tím, že se mi nelíbil výběr hotelu. Jakub se mě den před tím ptal, jestli se na ten hotel chci podívat, nebo jestli to má objednat. Byla moje chyba, že jsem mu věřil a nepodíval jsem se. Objednal totiž hotel, kde bychom bydleli s dalšími čtyřmi cizími lidmi na pokoji. Já jsem však do té doby myslel, že něco takového existuje pouze ve vězení. Takže když jsem se to dozvěděl, začal jsem si hledat svůj vlastní hotel. Protože však už bylo těsně před odjezdem, tak jsem nakonec řekl, že tedy budu bydlet v tom levném. To už se však kolega urazil a odešel sám na zastávku. To mě dost naštvalo, takže když jsem ho dohnal, tak jsem mu řekl, že nikam nejedu.

Plán byl přespat jednu noc v Tchaj-peji a v sobotu večer odletět do Bangkoku. Možnosti byly dvě: 1) cestovat s Jakubem po Thajsku a 2) být v Thajsku 14 dní sám. Nakonec jsem obě možnosti vyhodnotil jako horší, než tu, že nechám propadnout letenku a nikam nepojedu. Doporučili mi to i rodiče. Těch peněz je velká škoda, alespoň je to pro mě velké životní ponaučení, že člověka poznáte až tehdy, když s ním musíte delší dobu žít. Možná to je způsobeno i tím, že často špatně vycházím s lidmi, protože když se k nim snažím chovat pěkně, o to hůř snáším, když oni mi neustále předhazují mé chyby, které určitě mám, nedovedou na mě počkat, když nestíhám, nechovají se přátelsky … Na druhou stranu, když jsem měl možnost sledovat, jak se kolega chová ke své matce a přítelkyni, tak to asi nemohu brát osobně.

Kino s Joy

Nakonec jsem si však den docela užil. Protože jsem neodjel do Tchaj-peje, napsal jsem tchaj-wanské kamarádce Joy, jestli nepůjdem do kina, protože jsme se na něm domlouvali už den předtím, ale nakonec jsem ho nestihl. Takže jsme se sešli v Nanzihu a MRTkou jeli do Kaohsiungu. Dojeli jsme do zastávky Sanduo Shopping District, kde je takové zajímavé nákupní středisko. Zajímavé v tom, že vyjdete z vlaku metra, vyjedete po schodech nahoru a rovnou se objevíte v nákupním středisku. Koupil jsem si tam film „This is it“ o Michaelu Jacksonovi. Kino vypadalo stejně, jako multikina u nás, celkově mi to tam přišlo levnější. Viděli jsme film The Blind Side, natočený podle skutečné události, který je o Michaelu Oherovi, profesionálnímu hráči amerického fotbalu (někdy nesprávně označovaného jako „ragby“). Film byl v anglickém znění s čínskými titulky. Po kině jsem navrhnul jít se podívat do nedalekého 85-patrového mrakodrapu. Za 60 Kč jsme si vyjeli do 75. patra, odkud byl vidět celý Kaohsiung. Výtah jel rychlostí 36 km/h a byli jsme ve výšce 300 metrů.

Fotogalerie zde

Opice, kulečník, moře, vlasy, bowling

Datum: 21. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

Výlet na opičí horu

Před dvěma týdny v neděli jsme si udělali výlet na „opičí horu“. Turisty je vyhledávaná, protože tam žije spousta „tchaj-wanských makaků“, což je prý jediný druh opice žijící na Tchaj-wanu. Některé opičky byly milé, jiné na mě nepříjemně cenily zuby a čekal jsem, kdy na mě skočí a ukousnou mi hlavu. Večer byl v Kaohsiungu sraz s ostatními českými studenty, kterého jsem se však nezúčastnil, takže nemohu podat informace, jaké to bylo.

Kulečník

Minulý týden v pátek jsme já, Kuba, Gary a Tea zašli zde v Lujhu zahrát si kulečník. Moc mi to nešlo, což takové překvapení není. Překvapení bylo, když asi po čtyřiceti minutách hraní do podniku vešlo deset policistů s útočnými puškami a neprůstřelnými vestami, kteří po všech přítomných chtěli občanky / pasy.

První koupání v moři

Ve středu jsme s Garym jeli kousek odsud vykoupat se v moři. Bylo docela teplé a čisté. Poté jsme pokračovali na trh, kde jsme ochutnali nejrůznější mořské potvory. Kuba se vyhecoval a snědl rybí oko. Prý bylo tužší, ale šlo to Výlet jsme zakončili prohlídkou jakéhosi přístavu, kde nic moc zajímavého kromě mračen komárů nebylo.

Návštěva kadeřnictví

Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že bych si mohl nechat zkrátit vlasy, a tak jsem poprosil kamarádku Amber, zda by mi nepomohla. Měl jsem na to necelé dvě hodiny před čínštinou, takže jsem si myslel, že to v pohodě zvládneme. Bohužel se vyskytl problém. Když jsme přišli k mému skútru, zjistil jsem, že mám botičku Protože jsem lenoch, zaparkoval jsem kousek od svých kolejí, to jsem však nevěděl, že toto parkoviště je vyhrazeno pouze pro učitele. Amber však vše vyřídila a hlídač mi botičku sundal. Díky tomu, že jsem cizinec, jsem nemusel platit pokutu, která by jinak činila v přepočtu asi 170 Kč.

Pak jsme se konečně vydali do kadeřnictví, které bylo kousek od školy. Hned mě zaujal dvojí ceník – střih od Cindy za 400 NTD, od šéfky Viny za 500 NTD (v přepočtu asi 300 Kč). Protože Cindy měla plno, obětoval jsem stovku a nechal se ostříhat od šéfky Nakonec to byl docela zážitek, protože Vina uměla perfektně anglicky a hned se se mnou dala do hovoru. Dozvěděl jsem se od ní, že má docela procestovanou Evropu (Belgie, Nizozemsko, Francie, dále už si nepamatuji … bohužel Česká republika zatím v jejím seznamu chybí). Pak vyprávěla, jak pracovala ve velkém kadeřnictví, kde však neustále byly různé konflikty apod., takže nakonec si otevřela vlastní salón. I tak musela pak poslouchat dotazy lidí, proč má salón natřený na oranžovo, když běžná barva je bílá atd. Prostě lidé jsou všude stejní Hodně se mě ptala i na Česko, české zvyky, jak se lidé u nás baví a prostě jsme probrali spoustu témat, takže se nakonec celý proces zkracování mých vlasů protáhl asi na hodinu. Zmínil jsem se i o policistech na kulečníku a od Viny jsem se dozvěděl, že zde hledali nějaké zločince.

Před stříháním i po něm si mě šéfka vyfotila a vyvěsí si mě na zdi vedle mnoha dalších fotek. Bohužel v čase psaní tohoto článku moji fotku na svém blogu ještě nezveřejnila, takže to uvidíte později

Bowling

Na pátek nás pozvala kamarádka Joy na bowling, kde byli ještě nějací dva její kamarádi. Pokud by to někoho zajímalo, tak jsem v prvním kole nahrál přes sto bodů, což je u mě úspěch Pak jsme se zajeli podívat na molo k Sun Yat-Sen University v Kaohsiungu a výlet jsme zakončili na nočním trhu, kde jsme si dali k večeři steak.

Zde můžete zhlédnout film o bowlingu:

Minivýlet

Dnes odpoledne jsem jel s Garym a spolubydlícím Yi-Xiangem na minivýlet, kde vlastně nic moc zajímavého nebylo, ale i tak to bylo příjemně strávené odpoledne.

Podrobná fotogalerie zde.

Konspirační teorie o 11. září

Datum: 15. 3. 2010 | Kategorie: Nezařazené | Komentářů: 3

Dosud jsem si myslel, že lidé, kteří věří konspirační teorii o útocích na USA 11. září 2001 jsou magoři, hledající senzace za každou cenu. Nedávno jsem však zhlédnul film „September 11th Revisited“ (revize 11. září), který přináší zajímavé poznatky.

V úvodu filmu je několikaminutová pasáž rozhovorů se svědky na ulici bezprostředně po nárazu letadel. Shodně říkají, že slyšeli exploze. Následovaly přednášky několika vysokoškolských učitelů a odborníků z různých odvětví, týkajících se většinou architektury, kteří mluví o různých zvláštních okolnostech.  Asi nejzajímavější jsou tyto, kurzívou uvádím svůj názor na věc:

• Obě věže Světového obchodního centra spadly během několika sekund kolmo dolů, což je typické pro řízené detonace, když je třeba odstranit nějakou starou budovu pomocí precizně rozmístěných výbušnin (celkem často to můžete vidět ve zprávách). Ve filmu dokonce ukazují video, jak jsou při pádu věže vidět exploze, zatím se mi však nikde jinde podobný záběr nepovedlo najít, takže těžko říct, zda se nejedná o podvod. Tuto teorii v dokumentu obhajuje bývalý profesoruniverzity v Claremontu David Ray Griffin. Dále zpochybňuje to, že veškerý beton použitý v budově se rozdrtil na jemný prach, což dává na vrub explozím. Obrovský hustý mrak z rozdrceného betonu, který zakryl celý Manhattan, zpochybňuje i iženýr Massachusetts Institute of Technology Jeff King. Něco takového by podle něj mohly způsobit pouze exploze. Bylo zjištěno, že v prachu nebyl pouze beton, ale i nábytek, počítače a další vybavení kanceláří bylo rozdrceno na prachové částice o průměru několik mikronů (= tisícina milimetru).
  • Když se nad tím zamyslíme, je to skutečně trošku divné, jak budovy spadly dokonale rovnoměrně a kolmo během několika sekund. Pokud by se propadlo patro, kam narazilo letadlo, jak tvrdí oficiální zpráva, což by vyvolalo tlak na zbytek budovy, tak by se myslím neřítila dolů tak rychle. Odpůrci teorie tvrdí, že trosky WTC poškodily okolní budovy, což by se při řízené demolici nestalo.
• Kouř stoupající z věží měl černou barvu, která je charakteristická pro nižší teploty hoření, kdy je nedostatek kyslíku. Teplota tak v žádném případě nemohla přesáhnout bod tání oceli, který je 1 500 °C. Autoři sice neuvádí, že pevnost oceli při vyšší teplotě klesá, avšak v tomto článku celkem podrobně rozebírají, že i kdyby pevnost nosných pilířů klesla na polovinu (při 650 °C), budova by to v pohodě vydržela, neboť byla projektována, aby vydržela nápor hurikánu, zatímco 11. září 2001 skoro žádný vítr nebyl, takže pilíře byly zatíženy pouze na jednu pětinu své kapacity. O pár odstavců dál však autor píše, že povolily nosníky pater, kde byl největší požár, takže patro pod nimi takový nápor nevydrželo a to způsobilo domino efekt. Dále uvádí, že budova kvůli velké setrvačnosti nemohla spadnout jinak než kolmo dolů. Zajímavé, že autor tohoto článku, Thomas W. Eagar, je také profesorem na Massachusetts Institute of Technology.
• V minulosti již několikrát došlo k požárům mrakodrapů, které trvaly déle a měly větší intenzitu, ty však nespadly. Například v Caracasu hořela budova 17 hodin, oheň zasáhl 26 podlaží, z nichž 2 se propadla na podlaží pod sebou, budova se však nezřítila.
  • Na druhou stranu ve filmu nezmínili fakt, že do mrakodrapů WTC narazila letadla, což mohlo více narušit statiku.
• V „jádru“ budovy byly speciální nosné pilíře (neznám odborný termín), které by při běžném pádu zůstaly „trčet“. Oficiální zpráva vyšetřovací komise se o tom nezmiňuje, dokonce popírá, že v budově něco takového bylo, přitom v dokumentu můžete přímo vidět jejich fotografii z doby, kdy se dvojčata stavěla.
• Bezprostředně po útoku byly ocelové části odvezeny do Číny, kde byly roztaveny, takže bylo zabráněno podrobnějšímu vyšetřování.
• Vedle budov známých „Dvojčat“ byla také budova „WTC7″, do které žádné letadlo nenarazilo, ta však také spadla – média o tom skoro neinformovala. Na videu je vidět, jak nejdříve prasknou okenní tabulky, celá budova se otřese a pak se během několika sekund, opět naprosto kolmo, sesune k zemi. Oficiální zpráva říká, že WTC7 byla poškozena troskami z pádu vedlejší věže, které způsobily v budově několik požárů. Ve WTC7 se nacházely i kanceláře CIA, takže někteří lidé tvrdí, že musely být zničeny důkazy a zbourána i tato budova, přestože do ní žádné letadlo nenarazilo. Architekt American Institute of Architects Richard Gage tvrdí, že budova by takto symetricky spadla pouze když by byly všechny „podpěrné sloupy“ odpáleny ve stejný moment a že se jedná o jasný případ řízené demolice.
  • Oficiální zdůvodnění se mi nezdá hodnověrné, pád této budovy u mě vzbuzuje největší pochybnosti. Nepochybně byla poškozena troskami, ale nechce se mi věřit, že tak závažně, že by spadla tímto způsobem.
    
• Jeden ze zastánců této „konspirační teorie“ je William Rodriguez, tehdejší vrátný v severní věži, který z budovy zachránil stovky lidí díky tomu, že v budově vedl hasiče a odkódoval jim dveře. Dostal za to několik vyznamenání. Tvrdí, že ještě před nárazem letadla byly slyšet divné zvuky, když najednou přiběhl do jeho kanceláře těžce popálený člověk, který dostal zásah silnou ohnivou koulí, která prý vystřelila v přízemí z výtahové šachty. Pro toto tvrzení má Rodriguez mnoho svědků, i přesto v roce 2004 nevyhrál soud proti Georgi Bushovi.
  • Je samozřejmě otázka, zda se tento muž nechce pouze zviditelnit a vydělat na tom peníze, avšak i díky záchraně několika stovek životů se těšil obrovské publicitě a dle svých stránek se před rokem stal skoro bezdomovcem, protože se stále snaží přesvědčit veřejnost a nemá žádný pravidelný příjem.
• Profesor fyziky Brigham Young University tvrdí, že ocelové sloupy ve WTC byly přetaveny pomocí termitu, pyrotechnické směsi, která je schopna tavit i ocel. To samé si myslí Kevin Barret, profesor University of Wisconsin-Madison. Na videích doutnající věže je dokonce vidět jakýsi plamen, který reakci termitu nápadně připomíná. Učitel má údajně důkaz – kus z trosek WTC, ve kterém našel stopy po termitu.
• Týden před útoky v ulici, kde se nachází WTC, byly zaznamenány výpadky sítě a také se zde konaly cvičné záchranné práce.
• Několik měsíců před útoky na WTC si je jejich majitel nechal pojistit na několik miliard dolarů proti teroristickému útoku. NORAD v té době prováděl cvičení – únos letadel, jejichž cílem byly budovy WTC.
• Ve filmu, který se čistě týkal toho, že byly budovy záměrně zničeny řízenou explozí, nebylo zmíněno, že den před útoky bylo údajně obchodováno s akciemi poškozených leteckých společností jedenáckrát více tím způsobem, že jejich vlastníci očekávali jejich prudký propad a zbavovali se jich.
• V historii se zřítily pouze 3 ocelové budovy: dvojčata a WTC7.
  • To popírá tato stránka.

Podle Wikipedie více než 80 % Američanů nevěří oficiálnímu stanovisku vlády k útokům. Byl by ale někdo takový magor, aby zosnoval něco takového kvůli zámince pro válku v Iráku? Jaký je Váš názor na konspirační teorii? Film si můžete stáhnout na stránkách www.911revisited.com nebo si ho prohlédnout přímo zde:

Na závěr něco pro pobavení:

Česká republika versus Tchaj-wan, historie Tchaj-wanu

Datum: 9. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

Pro zajímavost jsem v některých oblastech porovnal Českou republiku a Tchaj-wan.

Oficiální název	Česká republika	Čínská republika
Vlajka
Poloha	kdesi mezi Německem a Ruskem	Tichý oceán, 120 km od pobřeží ČLR
Rozloha	78 867 km²	35 980 km²
Počet obyvatel	10 501 197 (2009)	23 046 177 (2009)
Hustota zalidnění	133 obyvatel / km²	641 obyvatel / km²
Hlavní město	Praha (1 285 995 obyv., 2009)	Tchaj-pej (2 606 151 obyv., 2010)
Nejvyšší bod	Sněžka – 1 602 m	Yu Shan [Jü Šan] – 3 952 m
Jazyky	čeština	oficiálně standardní mandarínština (na rozdíl od ČLR se zde píše tradičním písmem, nikoliv zjednodušeným), dále tchaj-wanština, hakka a další jazyky domorodců
Měna	koruna česká	New Taiwanese Dollar (nový tchaj-wanský dolar) – 1 NTD = cca 0,6 Kč
HDP na obyvatele	26 800 USD	30 881 USD

Stručná historie

(Článek jsem psal já podle toho, jak jsem vše pochopil, takže se omlouvám za případné nepřesnosti. Zdroj: Wikipedia)

Republika vznikla v Číně v roce 1911 kvůli neschopnosti dynastie Čching, která zde vládla dva tisíce let, konkurovat západu a kvůli jejím vnitřním rozporům. Prvním prezidentem tohoto státu se stal Sun Yat-Sen. Jeho cíl bylo sjednocení celé Číny, protože však neměl dostatek vojenské síly, aby dorazil skomírající dynastii, předal řízení svému kámošovi, generálu Yuanu Shikaiovi [Jüanu Šikchajovi], který donutil posledního císaře abdikovat. Yuanovi se však moc zalíbila, ignoroval instituce, které založil jeho předchůdce a členům Senátu hrozil popravou, pokud dají najevo svůj nesouhlas. I přesto došlo k pokusu o demokratické volby, Yuan však zvoleného kandidáta nechal zavraždit. Prohlásil se císařem a zrušil provincie. To se však provinciím nelíbilo, vyhlásily samostatné státy a Yuanovi nezbylo, než se císařství vzdát. O rok později zemřel přirozenou smrtí. V roce 1919 došlo k povstání studentů, známé jako May Fourth Movement (Hnutí čtvrtého května), kvůli Versailleské smlouvě, která nebyla pro Čínu výhodná a některá její území přisoudila Japonsku.

Po smrti Sun Yat-Sena se v roce 1925 k vládě dostal Čankajšek. Díky podpoře Sovětského svazu úspěšně porazil zbývající válečníky, kteří by rádi převzali vládu nad Čínou. Poté však dostal strach z komunistů, že ho chtějí podvést, a začal je vraždit. Ve stejnou dobu začali komunisté na jihu, kde měli silnou podporu, masakrovat nacionalisty. To vedlo k občanské válce. Čankajšek zatlačil komunisty do vnitrozemí a založil hlavní město v Nankingu. Státní zřízení bylo totalitní.

Od roku 1931 čelila republika japonské invazi, která pokračovala i během druhé světové války. Během tohoto období bylo ustaveno hlavní město v Chongqingu. V roce 1946 byla Čínská republika ustavující zemí OSN.

Po válce získala Čínská republika od Japonska Tchaj-wan (nyní je řeč o ostrovu jako takovém). Republika udělala z Tchaj-wanu svou provincii, což se nelíbilo zdejším obyvatelům a docházelo k nepokojům. Ty násilně ukončila čínská armáda. Toto je známo pod názvem „Incident 228″ nebo „Masakr 228″. Číslovka pochází z data, kdy k potlačení došlo: 28. února 1947. Čínská armáda zabila podle odhadů 10 – 30 tisíc lidí. Tento masakr započal období známé jako „Bílý teror“, kdy čínská vláda potlačovala povstání.

V té době měl vládu v rukou nacionalistický Kuomintang, komunisti však stále nebyli plně potlačeni. Spojené státy zprostředkovávaly vyjednávání, avšak Kuomintang a komunisti se nedokázali dohodnout, což vedlo v roce 1947 k pokračování občanské války. V roce 1948 vyhlásila Čínská republika stanné právo. Komunisté v čele s Mao Ce-Tungem nakonec s podporou Sovětského svazu zvítězili nad Kuomintangem, který se v roce 1949 v čele s Čankajškem stáhnul na Tchaj-wan. Čankajšek ustanovil hlavní město v Tchaj-peji, nazval ho „válečným hlavním městem“. To ještě netušil, že už tak zůstane až do jeho smrti. Spolu s ním a jeho vládou unikly na Tchaj-wan dva milióny uprchlíků, kteří tvořili základ budoucího šestimiliónového národa. V říjnu 1949 založili komunisté na pevninské Číně Čínskou lidovou republiku.

V Čínské republice, která od té doby existuje pouze na Tchaj-wanu, pokračoval „Bílý teror“, při kterém bylo uvězněno či popraveno na 140 tisíc lidí, kteří byli proti totalitní vládě Kuomintangu, nebo kteří se hlásili ke komunistům. Spojené státy Tchaj-wan opustily v domnění, že připadne Číně. Po vzniku konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou v rámci Studené války poslal prezident Truman na Tchaj-wan americkou armádu, která měla zabránit případnému útoku Číny. USA dále podepsaly s Tchaj-wanem „Sino-americkou smlouvu o vzájemné obranné pomoci“ (Sino-American Mutual Defense Treaty), kde se země navzájem zavázaly vojensky pomoct, pokud bude druhá země napadena.

V šedesátých a sedmdesátých letech, zatímco zde stále fungoval totalitní systém, došlo na Tchaj-wanu k velkému ekonomickému rozmachu, známému jako „Tchaj-wanský zázrak“. Bylo to hlavně díky pomoci USA a velké poptávce po tchaj-wanských výrobcích. Tchaj-wan se stal druhou nejlépe se rozvíjející asijskou ekonomikou po Japonsku. Společně s Hong Kongem, Jižní Koreou a Singapurem se zařadil mezi „Čtyři asijské tygry“.

Přestože západní státy kritizovaly zdejší totalitní systém, potlačující svobodu slova a demokratickou opozici, v rámci Studené války uznávaly nacionalistickou vládu jako jedinou legitimní vládu celé Číny. To se však změnilo v roce 1971, kdy byl Tchaj-wan v OSN nahrazen Čínskou lidovou republikou. S tímto datem zároveň zanikla smlouva s USA o vzájemné pomoci v případě válečného konfliktu. I přesto je dnes USA významným spojencem Tchaj-wanu (viz článek na iDnes.cz Čína pozastavila vojenský dialog s USA kvůli zbraním pro Tchaj-wan).

V roce 1979 došlo v Kaohsiungu k prodemokratickému protestu, který byl násilně potlačen, avšak inicioval sjednocení opozice a demokratické reformy. Roku 1986 byla založena první opoziční strana kromě doposud vládnoucího Kuomintangu, Demokratická pokroková strana. Až roku 1987 bylo zrušeno stanné právo, které bylo v platnosti od roku 1947. Teprve nedávno, v roce 1996, se zde konaly první demokratické volby.

Podle průzkumu si dnes 64 % Tchaj-wanců přeje zachování statu quo (= nevyhlášení samostatnosti, ani sjednocení s ČLR), 19 % chce vyhlášení samostatnosti za každou cenu a 5 % si přeje sjednocení s ČLR. Čínská republika je dnes uznávána pouhými 23 státy, například Haiti, Palau, Nauru, Vatikán apod. Pravděpodobně tyto státy za to dostaly od Tchaj-wanu nějaký peníz.

Jak je vidět, Čankajšek si s Mao Ce-Tungem nic nezadal, oba vládli tvrdou rukou. USA podporovaly totalitní režim stejný, jaký byl na severu v ČLR, aby si udržely vliv v jihovýchodní Asii. V ČLR byl ale totalitní systém asi mnohem horší. Například „Velký skok vpřed“, který zavedl v roce 1958 Mao Ce-Tung, aby dohnal západ, způsobil smrt kolem 30 miliónů lidí na hladomor. Je na tom vidět, že Mao Ce-Tung byl skutečně primitiv – jeho plán byl zvýšit produkci tím, že nahnal do továren zemědělce. Tak nějak si však neuvědomil, že lidé nebudou mít co jíst. Mezi lety 1966 a 1969 rozpoutal „Kulturní revoluci“, jejíž cílem bylo vymýcení kapitalismu. Byly ničeny kulturní památky a Rudé gardy popravovaly lidi, kteří vypadali jakkoli podezřele: znali cizí jazyk, měli u sebe zahraniční knížku nebo u sebe nenosili rudou knížku Mao Ce-Tunga.

Škola, setkání s Evropany a první výlety po Tchaj-wanu

Datum: 7. 3. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 5

Poznámka: Popisky fotek zobrazíte najetím myši na náhled.
Po delší odmlce a po urgenci všech mých tří čtenářů jsem se opět rozhodl něco napsat

Škola

Minulý týden nám začala výuka. Kuba studuje obor „Business“, já si zvolil „Information Technology Department“, tedy podobný obor, jako mám na Univerzitě Hradec Králové. Oba máme tedy jiné předměty, kromě stolního tenisu a čínštiny. Moje předměty:

• Object Oriented Program Design (objektově orientované programování) – tento předmět mám přímo s děkanem. Je určen pro úplné začátečníky v programování, takže je to sice pro mě ztráta času, ale aspoň budu mít zajištěno, že mi tento předmět uznají. Od domovské univerzity mám totiž podmínku udělat zde alespoň 3 předměty (což je taková pojistka, abych se tu jen neflákal). Učitel vždy mluvil v čínštině a pak mi to přeložil do angličtiny.
• Data Structure (datové struktury) – během této hodiny jsme také programovali, tentokrát v C++. Učitel mluvil pořád čínsky, ale protože je programování mezinárodní jazyk, podobně jako matematika, neměl jsem problém s porozuměním. Zadal studentům jeden primitivní úkol, který jsem měl hotový asi za minutu a dal jim na jeho vyřešení asi tak hodinu. Přišlo mi, že se tím nikdo nezabýval.
• Stolní tenis – tento předmět mi UHK neuzná, chodím tam jen pro zábavu.
• Installation and administration of network hosts (instalace a administrace síťových hostů) – to bude asi největší problém, učitel mluví pouze čínsky, učebnice jsou taky jen v čínštině. Během hodiny jsem s ostatními studenty hrál po LANce počítačovou hru Counter Strike, surfoval na internetu a četl si zprávy, stejně jako všichni ostatní. Učiteli vůbec nevadilo, že ho nikdo neposlouchá.
• Čínština - budu mít šest hodin čínštiny týdně, ale až od příštího pondělí, takže popíšu později. Doufám, že mi ji UHK uzná jako předmět. Budu navrhovat, aby mě neučili číst a psát, protože je třeba znát alespoň tři tisíce znaků, abyste rozuměli, což mi přijde nemožné se během čtyř měsíců naučit. Raději bych procvičoval poslech a konverzaci. Zatím umím jen pár desítek slovíček, ale potěšilo mě, když jsem řekl jednomu Tchaj-wanci čínsky „není zač“, že se se mnou začal bavit čínsky v domnění, že tento jazyk plynně ovládám

Celkově tu učitelé nemají moc autoritu. Když se žákovi nechce ráno vstávat, klidně přijde o půl hodiny později. Vejde do třídy a učitele si ani nevšimne, stejně tak jako učitel jeho. V ČR studenti taky nejsou svatí, ale takhle hrozné to u nás naštěstí ještě není.

První výlet na skútru

Hned další den pro pronajmutí skútru jsme se vydali na výlet. Bylo to ale trochu komplikované. Chtěli jsme vyjet ráno, jenže Kubův skútr nechtěl nastartovat. Dvě dívky poblíž to viděly a jako typické obyvatelky Tchaj-wanu hned předvedly svou přehnanou ochotu pomoct. Zavolaly telefonem nějakou učitelku. Posléze jsme zjistili, že dívky volaly naší koordinátorce Heidi. Nebyli jsme z toho příliš nadšeni, protože jsme nechtěli, aby vůbec někdo ze školy věděl, že jsme si skútry pronajali (kolega třeba vůbec nemá řidičák, já sice ano, ale asi tu není platný). Heidi se trochu divila, ale nakonec jí to bylo jedno. V poledne přijel Louis, od kterého jsme si skútry pronajali, a vyměnil porouchaný stroj za nový.

Cestu jsme neměli přesně naplánovanou, jen jsme jeli za nosem kamsi k moři. Ujeli jsme celkem zhruba 50 km. Na pláži skoro nikdo nebyl, voda byla asi ještě studená (nezkoušel jsem).

Lantern Festival v Kaohsiungu

Dalšího dne nás spolubydlící vzali do nedalekého 1,5milionového města Kaohsiung na Lantern Festival (lucernový festival). Protože nemají své skútry, půjčil jsem jim svůj a s kolegou jsme jeli na jeho stroji ve dvou. Cesta do Kaohsiungu trvala asi jeden a půl hodiny a nebylo to vzhledem ke zdejší dopravě nic příjemného.

Tento svátek se také nazývá „malý nový rok“, neboť zakončuje oslavy Čínského nového roku. Viděli jsme magnificentní ohňostroj (viz video) a ve stáncích ochutnali místní specialitu „stinky tofu“ (smradlavé tofu). Je to smradlavé osmažené tofu (to se vyrábí srážením sójového mléka), které chutná jak sýr.

Na festivalu jsme si dali sraz i se dvěma dívkami studujícími na Sun Yat-sen University Bárou a Mončou. Popovídali jsme si o dosavadních zážitcích na Tchaj-wanu.

Další výlet, pivo, znova Kaohsiung, frisbee

Popis dalších čtyř dnů:

1. Po Lantern Festivalu jsme se vydali na další kratší výlet do hor poblíž naší univerzity.
2. V sobotu večer jsme zašli na „hot pot“ s Thajcem Tea a Tchaj-wancem Garym. Po večeři jsme před školou vypili asi „padesát“ piv.
3. Následujícího dne jsme večer znova zajeli se spolubydlícími do Kaohsiungu na tu samou akci, tentokrát však byla neděle a nacházelo se zde asi „deset miliónů“ lidí. Tchaj-wanci mají zajímavou zálibu tvořit obrovské davy a očividně si to užívat. Mě to asi po patnácti minutách, poté, co jsme ušli asi dvacet metrů, přestalo bavit.
4. Kromě hraní frisbee na zdejším hřišti jsme nic zajímavého nedělali.

Irové

Ve škole jsme potkali dva Iry jmény Phil (věkem kolem třiceti) a Victor (starší). Dozvěděli jsme se, že tu jsou kvůli výstavě o Irsku a pozvali nás na její otevření. Večer jsme tam přišli a byli jsme překvapeni, že je to úplně malá neveřejná akce pro pár lidí. Phil zazpíval se třemi Tchaj-wankami tradiční irskou písničku. Byla uvolněná atmosféra, dostali jsme zadarmo pívo. Po Philovi se ujal kytary aboriginec (dvě procenta obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří původní obyvatelé „Amisové“, zbytek jsou čínští Chanové), který hrál tradiční tchaj-wanské písničky. Po třech pivech se nechal přemluvit i Kuba a zahrál na kytaru a zazpíval několik písniček českých. Nejvíce mě pobavilo, když se při písničce „Karviná“ přidal aboriginec, zpívajíce refrén „V Karviné“ Kuba a tento chlapík se domluvili, že se budou vzájemně učit české a tchaj-wanské písničky. Já jsem se do kulturního programu raději nezapojoval, neboť zpívat neumím, slova si nepamatuji a klarinet jsem raději nechal doma, poněvadž stál třicet tisíc korun a nechtěl jsem, aby mi ho na letišti při nešetrném zacházení se zavazadly zničili. I tak jsem si ale večer docela užil. Bohužel jsem si s sebou nevzal foťák, protože jsem netušil, co to bude za akci. Dal jsem však kontakt na sebe Philovi, tak snad mi brzo nějaké foto zašle.

Výlet k přehradě, kterou jsme neviděli

Tuto středu naplánoval Kuba výlet k přehradě. Bohužel kvůli škole jsme měli pouze volný půl den, který se ukázal jako nedostačující. Kolem páté hodiny jsme se rozhodli to otočit zpět, protože se nám to zdálo ještě daleko a nestihli bychom se vrátit. Na kolejích jsme pomocí Google Earth zjistili, že jsme vzdušnou čarou byli od přehrady pouhé 2 km. Škoda. Ujeli jsme celkem kolem 130 km. Také jsem konečně zjistil, proč skoro všichni Tchaj-wanci nosí na skútrech roušky. Můj obličej byl po tomto výletu úplně černý. Roušku jsem si sice koupil, ale asi mám nestandardní velikost hlavy, protože v tom nemůžu dýchat. Takže ji nenosím.

Zemětřesení

Ve čtvrtek bylo na Tchaj-wanu silné zemětřesení. To největší vypuklo v 8:18 místního času (1:18 SELČ) a mělo sílu 6,4 stupně Richterovy škály. Tou dobou jsme byli na cestě na stolní tenis a vůbec jsme si ho nevšimli. Venku byli vystrašení lidé a my jsme vůbec nechápali, co se děje. Odpoledne bylo další zemětřesení (nevím přesně které, protože podle internetové služby informující o zemětřesení na Tchaj-wanu jich tu ten den bylo celkem dvacet), kterého už jsme si všimli. Chvěla se budova, houpal se ručník … nepřišlo mi to nijak nebezpečné, nic tu nepadalo, ale když si uvědomím, jak je budova kolejí velká a mohutná a jak se celá třásla, tak to bylo asi hodně silné.

Informovaly o tom i servery v ČR:

• iDnes.cz: VIDEO:Tchaj-wan zasáhlo zemětřesení, ostrov hlásí výpadky elektřiny i požáry
• Novinky.cz: Tchaj-wan zasáhlo silné zemětřesení

Výlet k horkým pramenům

Na sobotu jsme naplánovali celodenní výlet k přehradě, kterou jsme minule nestihli a v případě dostatku času i dál do hor, kde se vyskytují horké prameny. Přehradu jsme nakonec stejně omylem minuli (Kuba teď říká, že ji asi dvě sekundy viděl a byla nádherná) a už se nám nechtělo vracet. Tak jsme jeli dál a dorazili do malé vesničky, kde byla budova s nápisem „spa“. Hned nás přivítal sympatický chlapík, který nám ukázal dva bazénky, kde se můžeme za 60 Kč vykoupat.  Po pětihodinové cestě v neskutečném vedru (odhadem přes 30° C) jsme toho rádi využili. Jeden bazének byl se studenou vodou a druhý s horkou. Kromě nás tam nikdo nebyl, takže to byl úžasný relax. I přesto, že jsem pil vodu jak velbloud (dnes tak 3 litry, pokud nepočítám pivo a limonády), tak jsem asi dostal úžeh a rozbolela mě hlava. Naštěstí mě zachránil růžový prášek jménem Ibalgin, jinak bych během tříhodinové cesty zpět asi chcípnul. Kuba se pro změnu nenamazal krémem, takže se slušně spálil.

Celkem jsme ujeli cca 210 km – viz mapa.

Večer jsme zašli s Garym na večeři a koupili si pár piv. Gary se chtěl dozvědět něco o českém popu, tak jsem mu z mobilu pustil 1970 od Chinaski a Discopříběh od Michala Davida. Velice se mu to líbilo a hned začal zpívat. Byla docela sranda sledovat, jak Číňan zpívá „Byl jsem blbej na kvadrát“

Já s Kubou jsme byli unaveni, takže jsme moc nepili, ale Gary dal během chvilky asi sedm piv, takže jsme ho radši domů dovezli, aby se ještě někde na skútru nevyboural.

Další videa

Zde ještě doplňuji dosud nezveřejněná videa. První dvě části jsou z Buddha Memorial Center, o kterém jsem už v jednom článku psal. Ve třetí části jsem na ulici natočil papoušky, kteří mluvili čínsky

Večeře v Kaohsiungu

Dnes večer byl domluven sraz Čechů, kteří studují poblíž Kaohsiungu. Bohužel jsem se ho nakonec nezúčastnil, neboť předtím jsme byli na výletě, kde se Jakub bavil se svou ex-přítelkyní Monikou, Bára mě ignorovala a já jsem se mohl bavit tak akorát s opicema, takže jsem se možná trochu unáhleně nasral a odjel. Tímto se hluboce omlouvám, že jsem se nerozloučil.

Kompletní fotogalerie zde.

Festival, akvárium, koleje a skútr

Datum: 23. 2. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 0

Festival čínských znaků

Ve čtvrtek jsme s Heidi navštívili festival čínských znaků v Kaohsiungu. Jeli jsme poprvé metrem, které se zde nazývá MRT, samozřejmě jsme mu dali přezdívku MRTka. Do metra se nekupují lístky, nýbrž žetony. Zvolíte cílovou stanici, podle té automat spočítá cenu a vypadne žeton. Ten je potřeba přiložit u turniketů, které vás pak pustí do metra. Metro má pouze 2 linky a vypadá podobně jako v Pekingu – od kolejiště je nástupiště odděleno skleněnou stěnou, ve které jsou dveře. Vlak přijede tak, že dveře vlaku a skleněné stěny na sebe přesně sedí.

V muzeu jsme sice dostali průvodce v angličtině, skoro nic jsem ale od něj nepochopil, takže se můžete alespoň pokochat pár obrázky V druhé části muzea jsme dostali průvodkyni, docela hezkou Číňanku, takže uznáte, že na zbytek výkladu jsem se nemohl soustředit.

Národní muzeum mořské biologie a akvárium (National museum of marine biology and aquarium)

Další den jsme navštívili obří tchaj-wanské akvárium. Ve srovnání s tímto by se to hradecké mělo přejmenovat na „mikroakvárium“. Kromě různých menších obyvatel moře jsme viděli i obrovského živočicha, nejspíš nějaký druh velryby – viz video. Také se zde nachází i muzeum, kde můžete vidět, jak se tyto potvory vyvíjely po tisíce let.

Koleje

V sobotu jsme se konečně přestěhovali z domu učitele Kevina, který je zde šéfem mezinárodního oddělení, na koleje. Je zde oddělená část pro kluky a holky – trošku si z nás udělal srandu Kevin, že „zvířata žijí dole a krásky nahoře“. Pobavilo mě, že jsou zde rozdělené i výtahy – dva výtahy pro holky, dva pro kluky. Další nepříjemná věc je, že se koleje o půlnoci zavírají, takže pokud se nestihnu vrátit, budu muset přespat asi někde venku na lavičce.

Pokoj byl po příchodu prázdný. První asi hodinu jsme věnovali úklidu, všude zde byly totiž vrstvy prachu. Jinak je to tu ale v pohodě, na pokoji je záchod, sprcha a připojení k internetu. Lednička je společná na chodbě a je tu i stroj, který kdykoliv natočí vařící vodu, takže není třeba mít vařič. V neděli se nastěhovali další dva spolubydlící 王奕翔 a 劉瓊展, kteří sice neumí skoro nic anglicky, ale jinak jsou sympatičtí. Naše komunikace skoro zásadně probíhá přes službu Google Translator, kdy oni píšou čínsky a nám se to přeloží do angličtiny a naopak. Seznámili jsme se s Thajcem jménem „Tea“.

Mladé Číňanky jsou většinou hodně pěkné, stačí se na ně usmát a jsou v sedmém nebi, „menší“ problém však je, že většinou neumí anglicky. Ve škole jsem zatím měl jen úvodní přednášku předmětu „Data Structure“, která trvala asi 10 minut. Učitel mluvil celou dobu čínsky, během toho mě očividně představil (rozuměl jsem jen „čeko“ a „Miloš“), přičemž jsem se dočkal potlesku od spolužáků Pak mě učitel pozval k sobě do kanceláře, kde jsem se dozvěděl, že je vedoucí oddělení IT, a přátelsky mi vnutil čaj. Snažil se mi se vším pomoct a přislíbil pokusit se najít nějakého anglicky mluvícího studenta, který by mi třeba při hodině poradil.

První den večer jsme si s Kubou sami zašli do restaurace, objednali jsme si celkem v pohodě podle obrázku. Dole na kolejích je několik stánků, kde se dá koupit velice levně jídlo, dnes jsem si dal výborný oběd v přepočtu za 20 Kč. Také se tam dá koupit čaj / káva.

První jízda na skútru

Dnes odpoledne jsem se vydal do Kaohsiungu pronajmout si skútr. Od českých studentů, kteří zde pobývali v minulosti, jsem dostal tip na jakéhosi Louise, který mluví anglicky a pronajme skútr i zahraničním studentům. Jel jsem vlakem (nechodí zde průvodčí, při výstupu musíte opět do turniketu dát lístek a ten vás teprv pustí z nádraží), metrem a pak pěšky. Vybral jsem si model s obsahem 150 125 ccm, který mě na 4 měsíce bude stát 10 tisíc tchaj-wanských dolarů, v přepočtu necelých 6 tisíc Kč. Od Louise na koleje jsem už musel řídit. Naštěstí jsem měl u sebe GPSku, která mě zachránila. Nastavil jsem si cestu na koleje, zapnul hlasitost na 100 % a dal si ji do kapsy. Občas jsem přesto raději zastavil, abych zkontroloval, zda jedu dobře. Cesta 1,5miliónovým Kaohsiungem byl skutečný zážitek a adrenalin. Na Tchaj-wanu, podobně jako v ostatních asijských zemích, se berou pravidla silničního provozu spíše jako doporučení. Přednost má ten, kdo je větší. Skútr je zde vedle auta asi nejpoužívanější dopravní prostředek. Nejhorší moment byl, když jsem na obrovské křižovatce odbočoval vlevo (což je mimojiné také přestupek, jak jsem se před chvílí dočetl, skútry nesmí na velkých křižovatkách zatáčet vlevo) a jeden náklaďáček v pruhu, který vede doleva, jel rovně. Je zde životně důležité vůbec se nespoléhat na jakákoliv pravidla a dívat se do všech směrů, i když máte zelenou. Když jsem vyjel z centra města na větší silnici, užíval jsem si cestu už o dost víc, neb zde byl široký pruh pro skútry. Nejvíc jsem jel 90 km/h, v pohodě by to asi jelo i stovkou. Bohužel moc informací o rychlostních limitech nemám, když jsem se na ně ptal v autě Kevina, odpověděl mi „Koho to zajímá? Tady je limit 25 a já jedu 60.“ a dostal záchvat smíchu, jakou jsem mu to dal dětinskou otázku. Celkově měřila cesta ke kolejím kolem 50 km.

V příštích dnech mě asi už tolik změn nečeká, takže až budu mít něco zajímavého, zase napíšu Možná se pokusím zde najít nějaký anglicky mluvící oddíl aikido.

Podrobnější fotogalerie zde.

Výlet do přírody, piknik a buddhistický komplex

Datum: 17. 2. 2010 | Kategorie: Tchaj-wan | Komentářů: 4

Po pár dnech jsem se rozhodl opět sepsat novinky ze stáže na Tchaj-wanu.

Neděle

V neděli jsme si vyjeli s Kevinem, Heidi, její dcerou Peggy a Vietnamcem Britem (pokud jsem mu správně porozuměl) na výlet do přírody v oblasti „Maolin“. Ještě před tím jsme měli oběd u rodičů manžela Heidi. Přestože se s nimi Kevin pravděpodobně nikdy neviděl, hned se zapojil do diskuze a opět se potvrdilo, jak jsou Číňané přátelští. Na výletě jsme viděli pozůstatky ničivých záplav ze srpna minulého roku, kdy několik dní v kuse prudce pršelo, takže veškerá voda stekla z okolních hor do řeky a smetla vše, co jí stálo v cestě. Při této přírodní katastrofě bohužel umírali i lidé a velká oblast byla zničena. Od té doby se zde prý i změnilo klima. Na Tchaj-wanu je sice nádherné klima, tato země ovšem často trpí různými přírodními katastrofami, zejména jsou zde často zemětřesení a tajfuny (obojí několikrát za rok, takže je šance, že zde něco takového také zažijeme). Oblast, kterou jsme navštívili, je známá rozmanitými motýly, těch se naštěstí katastrofa tolik nedotkla. Dokonce bych řekl, že se jim zde daří až moc dobře, někteří mi připadali 2x větší než ti, kteří žijí v Česku. Jeden obzvláště velký si mě asi oblíbil a začal na mě „útočit“, takže jsem jako správný srabák vzal nohy na ramena

Pondělí

Následující den jsme jeli s Kevinem, Vietnamcem Britem a jeho rodiči na „piknik“. Zpočátku jsem myslel, že nás pět někde v klidu v přírodě poobědvá. To jsem se však šeredně mýlil. Po pár minutách jízdy jsme dorazili na místo. Již za chvíli začala přijíždět další auta (všechna luxusní), celkem jich bylo asi pět. Asi známí, možná příbuzní Kevinovy rodiny. Musím připomenout, že v této době se zde stále slaví Nový čínský rok, takže se asi opět jedná o jakousi tradici. Všichni byli opět velice milí, jeden Číňan mi neustále nabízel cigaretu, po asi minutě nátlaku jsem tedy neodolal a zakouřil si Hned potom začal nabízet druhou, když se opět nechtěl nechat odbýt, tak jsem si ji strčil za ucho, což ostatním přišlo velice vtipné.

Nejzajímavější část však následovala. Kevin připravil „dřevěný gril“, na kterém se začaly opékat krevety. Ochránci zvířat by z toho asi vyskočili z kůže: nejdříve se mísa s živými krevetami okořenila a pak se krevety jednoduše hodily na gril. Dokonce i já jsem jim nakonec přišel na chuť. Brit jich snědl asi 200 Ostatních několik pánů mezitím hrálo jakousi záhadnou čínskou hru, kterou jsme viděli už na několika místech, včetně televize a která asi patří k Čínskému novému roku.

Tento „piknik“ se mi hodně líbil, byla zde velmi příjemná atmosféra.

Úterý

V úterý jsme kromě oběda s Kevinovou sestrou a její rodinou nedělali nic zajímavého kromě válení se na posteli, pití piva a bezcílného surfování na internetu. Já jsem vlastně udělal pár úkolů z angličtiny.

Středa

Dnes nám na obědě celkem suše Kevin oznámil, že přijede jeho manželka. Do teď jsme si mysleli, že je single. Celkově není moc sdílný a směje se velmi zřídka, ale asi to nemyslí nijak zle, je to prostě taková povaha. Zajímavé je, že jsem jeho věk odhadoval maximálně na třicet, ve skutečnosti je mu však necelých čtyřicet. Asiaté celkově vypadají mladší, možná je to i tím, že jejich strava je mnohem rozmanitější a zdravější. Jeho čtyřicetitisícový plat se mu zdá „tak tak“, kromě učení ve škole spolupracuje s otcem v podnikání s chemikáliemi, obchodují s Vietnamem a dalšími okolními zeměmi. Kromě obrovského domu mají v garáži vozy značky Honda a Lexus, na domácí práce mají služku. Následovala celkem zajímavá přednáška o tchaj-wanských holkách. I když nemyslím si, že bych tu nějakou sbalil, navíc když prý 90 % studentů neumí moc dobře anglicky (Kevin je učitel angličtiny, takže to ví sám nejlíp ).

Odpoledne jsme vyjeli do buddhistického komplexu „Buddha memorial center“, kde se nyní koná „fo guang shan new year festival of light and peace“ (fo guang shan novoroční festival světla a míru). Ještě před odjezdem jsme se zašli podívat na Kevinovy psy a stala se nečekaně docela vtipná věc – zatímco Kuba jednoho psa hladil, ten mu nepozorovaně pochcal kalhoty V komplexu jsme nafotili spoustu fotek, viděli jsme průvod a asi sto tisíc buddhů všech velikostí, od pár centimetrů po desítky metrů. V jedné z věží jsme mohli rozezvučit zvon třemi ranami – jedna za rodinu, druhá pro zdraví a třetí pro moudrost. Cestou odtud jsme vyzvedli Kevinovu manželku s její sestrou a stavili se na večeři. Tentokrát jsme konečně mohli zaplatit já s Kubou, v přepočtu to vyšlo zhruba 150 Kč na osobu, což není úplně nejlevnější. Na čínské jídlo si však začínám pomalu zvykat, dnes jsem mimo jiné pozřel chobotnici a mušle.

Škola nám začíná 22. 2. a jak jsem se dozvěděl, výuka zde probíhá pouze v čínštině (jsme zde jediní mimoasijští studenti). To bude také spojeno s přesunem na koleje. Budeme bydlet se dvěma Číňany. Takže příští týden bude ve znamení zajímavých změn! Jako předměty bych si chtěl dát angličtinu, čínštinu, tenis a něco s počítači, ještě to ale nemám potvrzeno.